Psané slovo #18

Nenapíšeš článek, dokud nepřečteš nějakou knihu. Respektive nedočteš. I tak bych se mohl vymluvit na to, proč je tu zase tak dlouho ticho. Je to ale úplně jedno, prostě se nechtělo psát. A číst. Předevčírem jsem se začetl do druhého dílu Prachmistrů (rozečteno asi měsíc), což mi trochu vrátilo víru v to, že ještě číst umím. Navíc je to kvalitní série, nemůžu se dočkat, až se dostanu k závěrečnému dílu. Mám u toho stejný pocit jako u čtení Eriksona nebo Sandersona. Prostě skvělá fantasy. Teď ještě dočíst Yorrana, Arthase a seznam bude čistý. Ale hezky postupně, hlavně se nenutit.

Hodnocení knih aneb malé a zbytečné hvězdičky

Zhodnocení knihy. Líbila se mi, nelíbila se mi. Tohle jsem psal jako malý do čtenářského deníku často. Samozřejmě pak přišel na řadu slovní dělostřelecký útok od češtinářky. To nejde, takhle se kniha nehodnotí. Krtečka musíš zhodnotit objektivně, aspoň jeden odstavec. Je černej, pořád se někam hrabe, určitě se jednou dostane i do Číny (ha ha). Nesetkalo se to s pozitivním přijetím, ale přetočením očí a známkou dvě méně, za ten hezký obrázek ježečka. Ale to je krteček, paní učitelko! Neříkám, že se mi stalo zrovna tohle, ale přesně takový obraz u mě dokáže vyvolat taková "maličkost", jako je zhodnocení knihy.

Psané slovo #17

Konečně je venku počasí jak má být. Zima, sychravo, brzy se stmívá a to všechno jen podporuje chuť ke čtení, hraní a dalším aktivitám. Třeba i psaní na blog. Aby nám to všechno fungovalo, rozhodli jsme se z jedné "nevyužité" místnosti u nás doma udělat takový koutek, kde může člověk zapadnout na jak dlouho chce, a bude obklopený tím, co je jeho srdci milé. Komiksy, knihy, hry, konzole a další. Zatím je to ve fázi číslo jedna, zkoušení a zjišťování, co tomu ještě chybí. Určitě se pak pochlubíme, ale až to bude opravdu stát za to. Na podzim a zimu (vlastně i na jaro a léto) ideální místo, kam se zašít a užívat si pohody. Včerejší kolaudace proběhla v úzkém kruhu přátel u hraní NHL, což je přeci jen věc společenská. 

Psané slovo #16

Článků jako šafránu, už je to skoro měsíc od toho posledního. Tak jsem tu teď v pátečním odpoledni dostal chuť aspoň na psané slovo, které bude třeba takovou vlaštovkou k dalším článkům. Momentálně jsme každý den na příměstských táborech, které pořádáme v rámci mé práce. Dnes jsme skončili pětidenní tábor na koních, od pondělí máme plavecký. To jen tak, ať víte, co děláme. Kromě toho po večerech hrajeme World of Warcraft nebo deskové hry, klasika. Naposled to byl herní večer s Munchkinem, kde přišlo zatím nejvíce lidí. Díky všem zúčastněným, bylo to super. Co se týče čtení, snažíme se nezahálet. To pak vypadá nějak následovně.

Interpretace bez dezinterpretace

Napadlo vás někdy, že psaní recenzí není jen o představení knihy, propagaci nebo hodnocení? Je pravda, že recenzní výtisky nám chodí. Máme doma opravdu spoustu knih, za které jsme nemuseli platit, ale na oplátku musí mít svou recenzi na blogu. Kromě recenzí máme ještě články objektivem foťáku, psané slovo a podobně, kde se také mohou objevit. Pokud o to vydavatel stojí, osloví nás. Nebo my jeho, cože je samozřejmě častější jev. Tolik k reklamě našeho blogu. Na druhou stranu, recenzní výtisky mají v celkovém počtu knih, které máme doma, asi 10 % účast (a z toho je většina jen komiksů). A možná ani to ne. Píšeme recenze i na knihy, které si koupíme, i když za to nic není. Člověka to prostě baví. Kdyby nás to nebavilo, neděláme to.

Proč jsme nejeli na Svět knihy a tak dále

V průběhu minulého týdne snad nebyl blog, kde by se neobjevilo něco ze Světa knihy. Ačkoli jsme si nejdříve říkala, že se mi tam stejně vůbec nechce, opak je pravdou. U každé fotky, která se objevila třeba na instagramu, mě naše neúčast na tomto veletrhu mrzela. A mrzí doteď. Co jsme ale dělali místo jedné z největších knihomolských událostí roku?

Festival Opavský páv 2016

Opavský páv je studentský filmový festival, který pořádají každoročně studenti oboru audiovizuální tvorby na Slezské univerzitě v Opavě. Rozhodla jsem se, že se zapojím do tvoření doprovodného programu tím, že uspořádáme menší komiksový workshop. Zní to krásně, co? Budete si s návštěvníky povídat o komiksech, ukážete jim základy návrhu příběhu na stranu, něco nakreslíte.. a všechny to bude ohromě zajímat, protože komiksy jsou přece momentálně hrozně oblíbené. Omyl. Tři dny trvající omyl. Opavský páv jako takový byl sice super, pokud hodnotím přihlášené filmy a vůbec různé promítání a projekce, bohužel na náš doprovodný program moc lidí nepřišlo. Nakonec to mělo svou výhodu, protože jsme za ty tři dny působení v poměrně prázdné místnosti stihli přečíst hned několik komiksů, na které jsme jinak neměli čas. David v úterý konečně přečetl Úsměv a já po zbytek festivalu Deadpoola, Blacksada a Odyseu od Nikkarina. Jestli do pořádání takovýchto workshopů půjdeme znovu? Možná ano, ale pouze s potvrzením účasti účastníků předem. :)

Foto: Eva Solanská

Klub deskových her
Jak víte, pořádali jsme zase takové noční deskohraní, na kterém nás nakonec bylo více než třicet. Bylo to super a tentokrát se podařilo zahrát ještě více her než na tom únorovém. Určitě za to může fakt, že společně pracujeme na místnosti, která je asi dvakrát větší než náš byt a vleze se tam spousta stolů a židlí. Hráči tedy nejsou odkázáni na to, že mohou hrát jen dvě skupiny lidí u dvou stolů a tedy vlastně jen dvě hry. Povedlo se zároveň hrát ji šest nebo sedm různých her a to je určitě super. Navíc se to tam snažíme trošku  zkrášlit, aby se tam naši návštěvníci cítili dobře. :) Kromě malování se třeba pokládal i koberec, věší plakáty a tak dále. U dalšího deskohraní se snad zase všichni sejdeme a budete se moct třeba vyfotit s Harry Potterem v životní velikosti.

VIDEA můžete sledovat zde.

Kromě toho všeho se samozřejmě David učí na státnice (jejichž první část v úterý úspěšně zvládl). Bohužel tedy není čas jezdit na akce a vlastně ani číst knihy. Ale to se po červnu konečně zase změní a budeme snad aktivnější než kdy předtím. 

Já na tom makám!

Nějak mi to nečte, nepíše a vůbec, co je tohle za období? Kdysi jsem byl úplně paf z toho, když na blogu nebyl článek. A teď? Není mi to jedno, ale přežiju to. A proto to taky vypadá tak, jak to vypadá. Každopádně jsem se rozhodl, že to tu nebudu flákat. S blogováním nekončím, až bude čas, tak budu zase číst fantasy a přidávat recenze a kdo ví co ještě. Teď se fantasy věnuji taky, ale trochu jiným způsobem. Je to přesně měsíc, do kdy musíme odevzdat bakalářskou práci. Mám hotovou teoretickou část, dnes jsem konečně pořádně pohnul s praktickou, ale stejně to trvá. Naštěstí píšu o tom, co mě baví, takže to jde od ruky.

Tak nám "zabili" sérii...

Tak jak jste na tom vy, na které straně stojíte? Jste naštvaní, znechucení a zklamaní, nebo jedete v tónech šedé ignorace? Či snad dokonce máte radost?! Bavíme se tu o knižní sérii, kterou dostihla její vlastní seriálová adaptace. Píseň ledu a ohně. Hra o trůny. Joffrey je hňup a smrdí. Další poznávací znamení asi netřeba. Já jsem celkem blesk, když o tom píšu článek až teď. Ale dřív se mi nechtělo. A jedno bylo jasné, autor mě rozhodně nepředběhne. Ha ha. A tohle nebude žádné srdceryvné prohlášení o tom, že knihy jsou nejlepší a kdo kouká na seriál, není opravdový fanda. Na takové řeči kašleme, nám jde o objektivní zpravodajství a hlavně pravdu do každé domácnosti. 

Nečtu, tečka.

Už to trvá dlouho. Na poměry někoho, kdo vede knižní blog a měl by se teda asi snažit číst, protože pak může psát články, s články se mu zvedá sledovanost, a u toho pak roste taky jeho ego. Je to takový nevděčný kolotoč, pokud si ovšem na svém egu nezakládáte. To by pak mohlo fungovat. Já teda momentálně své ego vyživuji maximálně tím, že udělám nějakou zkoušku nebo vyřeším další úkol ve Skyrimu. Pak si sednu k puzzle, které už by dávno mělo být hotové, tam mi všechny ty stejné kostičky nakopou zadek a já mám po srandě. Ale už moc nechybí, takže můžu začít trénovat choreografii vítězného tance.

Nejlepší čtení roku 2015

Rozhodli jsme se pro vás dát do kupy seznam knih a komiksů, které se nám letos líbily nejvíc. Aby bylo jasno, nejsou to pouze letos vydané kusy. Není tajemstvím, že se k některým knihám dostáváme později. Ale o to větší je pak nadšení. 

Kouzlo starého a nového vydání

Máte doma v knihovně nějakou knihu vícekrát? Třeba vaši nejmilejší dětskou pohádku, maturitní četbu z antikvariátu, kterou jste si oblíbili? My ano. Někdy nás prostě zaujme krásná obálka, přestože to, co je uvnitř, už známe skoro zpaměti. Na první dojem bychom ale dát neměli, jak zjistíte za chvíli.

Psané slovo #14

Když už nad názvem článku přemýšlím déle, než je nutné a zdravé (zvlášť, když mě zítra čeká zkouška ze starší české literatury, prostě tam fláknu psané slovo a mám klid. Navíc to bude zase změť všeho možného a špatně pojmenovatelného. Je zápočtový týden. Píšou se zápočty. Já teda ještě zápočty plavu (což tak úplně nedopadlo) a taky musím prokázat jisté schopnosti z různých her, o kterých jsem předtím v životě neslyšel (korfball, lakros). Jinak je to pořád ta samá písnička dokola (seminárky, testy z různých literatur a podobně). Tento rok frčím hlavně na Janu Husovi, který mi, doufám, zítra u zkoušky nebude házet klacky z hranice pod nohy.

Psané slovo #13

Právě jsem dočetl Kladivo na čaroděje. Pokud jste po recenzi ještě pořád váhali, tak už neváhejte. Je to taková malá a milá knížečka. Přečtenou ji máte za chvíli, nebude vás nudit a sem tam se i zasmějete. Aspoň za první díl se mohu zaručit. Do dalších se pustím časem. Teď mě totiž čekají neskutečné zážitky s Prométheovými játry a dalšími knihami. Hned potom, co si připravím hodinové cvičení pro lidi se skoliózou. A taky nesmím zapomenout na prezentaci o rozvodu rodičů. Udělám to jak zítra přijdu z bruslení a plavání. Máme rozmanitý obor. Nenudíme se.

Pohoda, klídek a staré divné knížky, které nejdou pořádně ani sehnat

Začneme tím příjemnějším. Ráno si vstanu, bez nějakých výčitek zapnu PS3, dám tam něco z novějšího repertoáru pořízených her (Dishonored, Diablo 3) a ničím nerušen si užívám tyto velmi chytlavé alternativní světy. Pak to vypnu, uvařím kafe, chytnu tu krásnou, modrou, tlustou knížku, která by tolik potřebovala ještě minimálně jednu korekturu (ano, Talpress, ano, Slova paprsků) a přenesu se do dalšího světa, tentokrát naplno v mé vizuální režii. Takových dní jsem o prázdninách pár prožil. Nebylo jich zase tak velké množství, aby se staly pravidlem, ale přesto tam byly. Pohádka skončila nedávno, začátkem dalšího semestru. Z rozjetého čtení fantasy knížek je třeba přehodit výhybku na úplně jinou kolej.

Psané slovo #12

Tak co myslíte, je teď ten pravý čas na nějaké to psané slovo? Na blogu je to sice takové vlažnější, oproti minulým měsícům, ale co se dá dělat. Za týden začíná další semestr, prázdniny utekly až nepříjemně rychle a kolotoč školy a práce se dá opět do pohybu. Na druhou stranu si ve vlaku zase víc počtu, při čekání na hodiny a ve větších pauzách taky. Momentálně mám za sebou akorát Zaklínače, který příjemně překvapil a pár komiksů, nejčastěji z ultimátního kompletu, ale třeba taky nové Želvy Ninja, ty byly parádní. Navíc už se třepu na Slova paprsků od Sandersona. To s sebou do školy ale asi tahat nebudu.

Aby se z toho nestala práce...

Když jsem s psaním blogu začínal, byla okolo mě spousta lidí, kteří si mohli říct, že blog píší už několik let. To samé si teď po čtyřech letech můžu říkat taky. Není to zase až tak super pocit, jak jsem si myslel. Vlastně na tom vůbec nezáleží. Byly chvíle, kdy jsem neměl chuť psát vůbec. Tak jsem nepsal vůbec. Někdy to člověka zase chytlo a bylo z toho spousta příspěvků za měsíc. Prostě jak to šlo, tak se psalo. U toho jsem tak nějak zůstal. Teď, když píšeme blog dva, je to o trochu jednodušší. Nepravidelně se střídáme, záleží na čase a chuti. A taky na škole, práci a spoustě dalších věcech. 

Velké bichle a malé knížečky

Když se teď pomaličku prokousávám prvním dílem trilogie od Eriksona, tak si říkám, že by se do této knihy vešlo tak možná deset Warhammerů, Warcraftů nebo něčeho podobného. Je to neuvěřitelně rozsáhlá kniha. Mluvím o Stvoření temnoty. Čtu ji už asi dva týdny, dnes či zítra to snad dočtu. Erikson je hodně složitý a zapeklitý autor. Jeho knihy nejde jen tak proletět, člověk se musí opravdu soustředit a dávat pozor. Pak se tak může stát, že nebudete vědět, která postava má jakou úlohu a kdo je kdo. Párkrát se to stalo i mně, protože Erikson má takový zlozvyk nechat některé postavy odpočívat třeba i sto stran. A pak se k nim vrátit.

Proč mít rád české (slovenské) autory.

1. Často a rádi se pohybují s postavami v Čechách. 

Kdo si nechce přečíst o tom, jak dav zombíků bloudí po brněnském Masarykově náměstí? Nebo jak na vás někdo střílí z pustého a prázdného Avionu v Ostravě? Pokud autor čerpá ze svého okolí, které ještě k tomu dobře zná, je to pro mě obrovské plus. Už jste narazili na knihu, jejíž děj se odehrává třeba u vaší bývalé základní školy? Nebo na náměstí, kam chodíte každou sobotu obhlídnout farmářské trhy? 

Psané slovo #11

Hurá, hurá, hurá! Je hotovo, je dokonáno. Konečně prázdniny. Po dvouměsíčním zkouškovém období, kde mi párkrát opravdu teklo do bot, si můžu konečně oddechnout. Není všem dnům konec, to ne, ale teď si můžu minimálně celý červenec hodit nohy nahoru a odpočívat. Nebude za mnou stát žádná literatura, morfologie ani biomechanika. Včerejším úspěšným zdoláním zkoušky z vývoje českého jazyka tento rozjetý kolotoč konečně zastavuje. Mám radost, opravdu. Teď bude konečně čas na to, aby se zkrátil seznam nepřečtené fantasy v knihovně. A čím tak asi začnu?

Osamělý trpaslík v lese s magickou mocí zabíjí všechno co se jen pohne

Ze všech žánrů mám nejradši fantasy. A to jsem s ní nezačal nějak brzy. V dětství u mě vedly spíše dobrodružné romány, příběhy o různých chlapeckých partách (Hoši od Bobří řeky, Rychlé Šípy) a další. Na kouzlo fantasy jsem přišel až později, přesněji řečeno tehdy, kdy jsem si přečetl Zaklínače. Nepotřeboval jsem k tomu celou sérii, stačily mi dvě první povídkové knihy. Tam došlo k takovému zlomu, že bych toho třeba mohl vyzkoušet více. Tak jsem se dal do zkoušení. A zkouším to dodnes. Naštěstí se u nás dnes fantasy překládá velice hojně, takže je z čeho vybírat. K takovému zamyšlení mě přivedlo dnešní čtení skript do filozofie výchovy. Mimo jiné se tam psalo o svobodě, atomových bombách, o světových konfliktech a vůbec po přečtení takovýchto publikací mám vždy pocit, že konec světa nastal už pár desítek let zpátky. Ale zpět k tomu, proč zrovna fantasy.