Já na tom makám!

Nějak mi to nečte, nepíše a vůbec, co je tohle za období? Kdysi jsem byl úplně paf z toho, když na blogu nebyl článek. A teď? Není mi to jedno, ale přežiju to. A proto to taky vypadá tak, jak to vypadá. Každopádně jsem se rozhodl, že to tu nebudu flákat. S blogováním nekončím, až bude čas, tak budu zase číst fantasy a přidávat recenze a kdo ví co ještě. Teď se fantasy věnuji taky, ale trochu jiným způsobem. Je to přesně měsíc, do kdy musíme odevzdat bakalářskou práci. Mám hotovou teoretickou část, dnes jsem konečně pořádně pohnul s praktickou, ale stejně to trvá. Naštěstí píšu o tom, co mě baví, takže to jde od ruky.

Osamělý trpaslík v lese s magickou mocí zabíjí všechno co se jen pohne

Ze všech žánrů mám nejradši fantasy. A to jsem s ní nezačal nějak brzy. V dětství u mě vedly spíše dobrodružné romány, příběhy o různých chlapeckých partách (Hoši od Bobří řeky, Rychlé Šípy) a další. Na kouzlo fantasy jsem přišel až později, přesněji řečeno tehdy, kdy jsem si přečetl Zaklínače. Nepotřeboval jsem k tomu celou sérii, stačily mi dvě první povídkové knihy. Tam došlo k takovému zlomu, že bych toho třeba mohl vyzkoušet více. Tak jsem se dal do zkoušení. A zkouším to dodnes. Naštěstí se u nás dnes fantasy překládá velice hojně, takže je z čeho vybírat. K takovému zamyšlení mě přivedlo dnešní čtení skript do filozofie výchovy. Mimo jiné se tam psalo o svobodě, atomových bombách, o světových konfliktech a vůbec po přečtení takovýchto publikací mám vždy pocit, že konec světa nastal už pár desítek let zpátky. Ale zpět k tomu, proč zrovna fantasy.