Osamělý trpaslík v lese s magickou mocí zabíjí všechno co se jen pohne

Ze všech žánrů mám nejradši fantasy. A to jsem s ní nezačal nějak brzy. V dětství u mě vedly spíše dobrodružné romány, příběhy o různých chlapeckých partách (Hoši od Bobří řeky, Rychlé Šípy) a další. Na kouzlo fantasy jsem přišel až později, přesněji řečeno tehdy, kdy jsem si přečetl Zaklínače. Nepotřeboval jsem k tomu celou sérii, stačily mi dvě první povídkové knihy. Tam došlo k takovému zlomu, že bych toho třeba mohl vyzkoušet více. Tak jsem se dal do zkoušení. A zkouším to dodnes. Naštěstí se u nás dnes fantasy překládá velice hojně, takže je z čeho vybírat. K takovému zamyšlení mě přivedlo dnešní čtení skript do filozofie výchovy. Mimo jiné se tam psalo o svobodě, atomových bombách, o světových konfliktech a vůbec po přečtení takovýchto publikací mám vždy pocit, že konec světa nastal už pár desítek let zpátky. Ale zpět k tomu, proč zrovna fantasy.

Protože trpaslík, příroda a klid. Abych to rozvedl. Jednou za čas mám chuť si prostě přečíst něco o tom, jak se nějaký příslušník v našem světě neexistující rasy jen tak prochází lesem. Nic víc od knihy v tu chvíli ani nečekám. Samozřejmě to nemusí být zrovna trpaslík, ale chápejte pointu. Nepotřebuji mít popsán každý úhel třetího zvláštně zabarveného šutru (viz Eragon), ale mám rád tu pohodu. Ničím nedotčená příroda a neznámé prostředí. V tomto duchu by asi nemohla být napsána celá kniha, úplně mi stačí i nějaká taková pasáž. Pak si klidně mohou z křoví vyskočit tři skřeti, které hrdina samozřejmě zlikviduje a může pokračovat, ať už ho jeho kroky vedou kamkoliv.

Na bitevním poli z očí do očí. Od krásné přírody se vydáváme do neklidnějších vod. Mám rád, když se v knize bojuje (a bojuje se vlastně prakticky ve všech). Války o moc, území, artefakty, to všechno k fantasy patří. Ať už bojují jednotlivci nebo celé armády. V oblibě mám hlavně ty bitvy, které jsou vybojovány mečem, kopím a jinými zbraněmi. Nikdo na nikoho nehodí bombu, které v okamžiku smete celou armádu protivníka (nepopírám, že někde takovéto bitvy jsou). Je to trochu odklon od mého předchozího požadavku, ale tyto věci se nevylučují. Klidně v knize může být obojí.

Magie. To je velké lákadlo. Existuje nepřeberné množství různých způsobů jak čarovat. Každý autor si může vymyslet svůj. Na tom nesejde. Ať už je čaroděj zlý, dobrák nebo zahradník, vždy to má své kouzlo. Je to něco navíc. Mám rád, když kniha obsahuje i tento prvek. Ale pokud se nejedná vyloženě o knihu, kde hraje magie hlavní roli, neměla by být moc zvýhodňována. Naštěstí se i čarodějům většinou dá useknout hlava.

Určitě by se toho našlo mnohem více, ale pro dnešek zůstaneme tady u toho. Nechci, aby to vypadalo, že dobrá fantasy podle mě musí vypadat jako chodící trpaslík v lese, který sem tam zničí nějakou armádu a pak pomocí magie usekne hlavu obávanému démonovi. Každému se líbí něco jiného, každý si v knize najde to svoje. Někdy je nálada na krveprolití, jindy to chce zase spíše putování po neznámých krajích. Jak už jsem psal na začátku, naštěstí je dnes přeložena velká spousta knih, které by měly uspokojit každého. 

Takhle nějak bych uzavřel dnešního úvahu o tom, co se mi na fantasy líbí a jaké prvky vyhledávám. Nebo se spíše snažím při čtení nacházet. Opomenul jsem tu spoustu fantastických zvířat, příšer, démonů a dalších, kteří se velmi často taky hlásí o své slovo. Je toho prostě dost. Co potěší u čtení fantasy vás? Jestli máte nějaká specifika (kterých se nemusíte vždy nutně držet), co vás potěší. Není to o tom, vybírat si knihu podle nich, ale když už je tam objevíte, máte prostě radost. :)