pondělí 15. června 2015

Osamělý trpaslík v lese s magickou mocí zabíjí všechno co se jen pohne

Ze všech žánrů mám nejradši fantasy. A to jsem s ní nezačal nějak brzy. V dětství u mě vedly spíše dobrodružné romány, příběhy o různých chlapeckých partách (Hoši od Bobří řeky, Rychlé Šípy) a další. Na kouzlo fantasy jsem přišel až později, přesněji řečeno tehdy, kdy jsem si přečetl Zaklínače. Nepotřeboval jsem k tomu celou sérii, stačily mi dvě první povídkové knihy. Tam došlo k takovému zlomu, že bych toho třeba mohl vyzkoušet více. Tak jsem se dal do zkoušení. A zkouším to dodnes. Naštěstí se u nás dnes fantasy překládá velice hojně, takže je z čeho vybírat. K takovému zamyšlení mě přivedlo dnešní čtení skript do filozofie výchovy. Mimo jiné se tam psalo o svobodě, atomových bombách, o světových konfliktech a vůbec po přečtení takovýchto publikací mám vždy pocit, že konec světa nastal už pár desítek let zpátky. Ale zpět k tomu, proč zrovna fantasy.


Protože trpaslík, příroda a klid. Abych to rozvedl. Jednou za čas mám chuť si prostě přečíst něco o tom, jak se nějaký příslušník v našem světě neexistující rasy jen tak prochází lesem. Nic víc od knihy v tu chvíli ani nečekám. Samozřejmě to nemusí být zrovna trpaslík, ale chápejte pointu. Nepotřebuji mít popsán každý úhel třetího zvláštně zabarveného šutru (viz Eragon), ale mám rád tu pohodu. Ničím nedotčená příroda a neznámé prostředí. V tomto duchu by asi nemohla být napsána celá kniha, úplně mi stačí i nějaká taková pasáž. Pak si klidně mohou z křoví vyskočit tři skřeti, které hrdina samozřejmě zlikviduje a může pokračovat, ať už ho jeho kroky vedou kamkoliv.


Na bitevním poli z očí do očí. Od krásné přírody se vydáváme do neklidnějších vod. Mám rád, když se v knize bojuje (a bojuje se vlastně prakticky ve všech). Války o moc, území, artefakty, to všechno k fantasy patří. Ať už bojují jednotlivci nebo celé armády. V oblibě mám hlavně ty bitvy, které jsou vybojovány mečem, kopím a jinými zbraněmi. Nikdo na nikoho nehodí bombu, které v okamžiku smete celou armádu protivníka (nepopírám, že někde takovéto bitvy jsou). Je to trochu odklon od mého předchozího požadavku, ale tyto věci se nevylučují. Klidně v knize může být obojí.

Magie. To je velké lákadlo. Existuje nepřeberné množství různých způsobů jak čarovat. Každý autor si může vymyslet svůj. Na tom nesejde. Ať už je čaroděj zlý, dobrák nebo zahradník, vždy to má své kouzlo. Je to něco navíc. Mám rád, když kniha obsahuje i tento prvek. Ale pokud se nejedná vyloženě o knihu, kde hraje magie hlavní roli, neměla by být moc zvýhodňována. Naštěstí se i čarodějům většinou dá useknout hlava.


Určitě by se toho našlo mnohem více, ale pro dnešek zůstaneme tady u toho. Nechci, aby to vypadalo, že dobrá fantasy podle mě musí vypadat jako chodící trpaslík v lese, který sem tam zničí nějakou armádu a pak pomocí magie usekne hlavu obávanému démonovi. Každému se líbí něco jiného, každý si v knize najde to svoje. Někdy je nálada na krveprolití, jindy to chce zase spíše putování po neznámých krajích. Jak už jsem psal na začátku, naštěstí je dnes přeložena velká spousta knih, které by měly uspokojit každého. 

Takhle nějak bych uzavřel dnešního úvahu o tom, co se mi na fantasy líbí a jaké prvky vyhledávám. Nebo se spíše snažím při čtení nacházet. Opomenul jsem tu spoustu fantastických zvířat, příšer, démonů a dalších, kteří se velmi často taky hlásí o své slovo. Je toho prostě dost. Co potěší u čtení fantasy vás? Jestli máte nějaká specifika (kterých se nemusíte vždy nutně držet), co vás potěší. Není to o tom, vybírat si knihu podle nich, ale když už je tam objevíte, máte prostě radost. :)

4 komentáře:

  1. Mně k pořádném zážitku z fantasy stačí jen 3 věci.
    1)Prostředí. Přinejlepším rozkvetlá louka (ano plná otravného hmyzu, ale to je problém na mnoho stran) daleko od civilizace. Ale zahrádka taky postačí, zvlášť když bydlím na vesnici. Ale rozhodně bych si nemohl číst Fantasy někde v metru, čekárně nebo ve škole.
    2)Hudba. Miluji, když si u čtení můžu poslechnout Mozarta, Beethovena atd. Prostě klidná klasická hudba, která se jen tak neoposlouchá.
    3) Samozřejmě dobré Fantasy, přinejlepším bez magie, ještě se mi totiž nestalo, že bych ji v nějaké knize pochopil, snad jen v písni Ledu a Ohně :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi pojal ještě z trochu jiného hlediska. :) Kde čtu, na tom mi moc nesejde (pokud tam není až moc velký ruch). Hudbu jsem kdysi u čtení poslouchal, ale teď už nějak moc ne. A co se týče magie, tu musí autor aspoň trochu vysvětlit, aby to dávalo smysl. :)

      Vymazat
  2. Dobře, tak tohle by bylo na dýl (a teď už asi posté vážně přemýšlím, že o tom taky napíšu článek, tak snad nebudu za moc velkou kopírku... :D). Víceméně s tebou souhlasím, ale zkusím to nějak shrnout podle sebe. Na fantasy miluju tu atmosféru, to, jak tam vše vypadá, právě proto se mi hrozně líbí popisy (viz tvůj trpaslík v lese), nepotřebuji tam ani tolik tu akci, jako spíš právě tu atmosféru, to prostředí, to, co z toho na mě dýchá... V tomhle se mi třeba líbil i ten Eragon, měla jsem z těch míst hrozně dobrou náladu a vůbec mi nevadilo, že jsou tam hodně popisy. A ze stejného důvodu hrozně žeru třeba Tolkiena a hlavně jeho tendence o všem doširoka vyprávět a popisovat to, třeba jako když v prvním dílu Pána prstenů vysvětlovat, kdo jsou to vlastně hobiti, to mě úplně hladilo po duši... Obecně miluju popisy míst, lidí, nálad.. a u té fantasy je to prostě vždycky ještě lepší. S tím bojem - nejsem fanda boje na dálku, takže správný souboj s mečem, popřípadě obouručnou sekyrou je vždycky lepší než nějaká ta vyhozená atomovka, což je podle mě dost srabský (když už chce člověk někoho zabít, měl by se mu přitom podívat do očí a pozorovat ho, jak se z něj vytrácí život, to by mu mělo zabránit udělat to milionům lidí...). Magie. Jej, no tak tu já téměř vyžaduju od fantasy. Mám pro ni prostě slabost. Kdybych byla ve fantasy světě, samozřejmě bych byla čarodějka. S knihovnou plnou starých zaprášených knih, po kapsách ukrytými lektvary atd... Už jsem poznala hodně "systémů" fantasy, ale musím říct, že jeden z nejlepších je asi ten od Sapkowskiho. Popis Yennefer, co to vlastně je fantasy, bych si mohla číst pořád dokola. Hrozně se mi líbí ten motiv všudypřítomné skryté magie, na kterou si může sáhnout každý, pokud jen chce. Příšery atd, to je jasné, ty jsou super. A napadají mě asi ještě dvě věci, proč je podle mě fantasy tak skvělá. 1. - neřeší se tam na každé druhé stránce něčí románek, zamilovanost a podobné kravinky, protože to mě opravdu až tak neláká a nebaví. Kolikrát může člověk poslouchat umrčenou mladou holku vzlykat, že ji kdosi nechce, než ho to omrzí? 2. - opravdu se mi líbí, když je ve fantasy jen jeden ucelený svět, viz třeba Tolkien, Sapkowski, Eragon... Jasně, miluju Harryho Pottera nebo Gaimana, ale vždycky mě víc potěší, když je ten svět jen jeden nebo alespoň v jednom se to odehrává už od začátku včetně hlavních postav. Takové to přecházení a počáteční údiv "obyčejného člověka", že něco takového existuje, to mě moc nebere.. Tak to je asi tak všechno. Ach, to je dlouhé, to ani nikdo nebude číst.. Nu což, tak jsem si aspoň urovnala myšlenky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale bude to někdo číst. :D :) A ten někdo je hrozně rád za takový komentář. Klidně sepiš svůj vlastní článek, rád si ho přečtu taky. :) Souhlasím s tvým rozšířením, Tolkien je boží, Eragon mě taky moc bavil, ale u druhé knihy mě to pak trochu přešlo. Ale to už je na každém, co ho baví a co ne. :)
      Samostatné fantasy světy jsou mi taky milejší, když se to začne míchat se světem obyčejných smrtelníků, ztrácí to pro mě většinou to kouzlo. Proto jsem nedočetl Noční hlídku.
      Prostě se shodneme, že se shodneme! :D

      Vymazat