Ú.P.V.O. #7 - Zahrada duší & Ú.P.V.O. #8 - Vražedné místo

Prozatímní závěr Ú.P.V.O. Neberte to jako recenzi na dva díly, berte to jako poctu celé této sérii. Proč mě baví paranormální úřad o trochu víc než samostatné příběhy Hellboye? Trochu jsem nad tím uvažoval. Po celou dobu funguje parta v úřadu jako tým. Někdy se nevidí rádi, někdy spolu ani rádi nespolupracují. Ale ve výsledku jsou za sebe vděční. Každý z nich má moment, kdy si potřebuje něco vyřídit sám, kdy tam ostatní nechce. Jsou to kolegové, přátelé, ale stejně si kolem sebe udržují bublinu soukromí, do které nechtějí nikoho pouštět. Zvláštní vztah, ale co byste po paranormálním úřadu chtěli. Palačinky si Mignola nechal pro Hellboye.

Duchové mrtvých | Richard Corben, Edgar Alan Poe

S povídkami v komiksech je to ošemetné. Je jich tam sice více, zato jsou ale mnohem kratší a ve chvíli, kdy se konečně začtete, prostě si skončí. Kdo má načteno, není překvapen, protože to všechno už zná. Ostatní se pak musí spokojit s již řečeným průběhem. V tomto případě to ale není nic, co by mělo dotyčného rozčilovat. I v tak malém rozsahu dokázal Corben svou kresbou v každé povídce či básni předat maximum a vytvořit tu nejpříhodnější atmosféru. Vždyť už i při prvním seznámení s jeho prací (Ragemoor), mi bylo jasné, že Corben je mistr hororu a tajemna, jehož kresbu posléze poznáte snad i se zavřenýma očima.

Myší hlídka: Podzim 1152 | David Petersen

Atmosféra starých hospůdek, opuštěných rozcestí nebo odlehlého příbytku, ve kterém žije osamělý poustevník. Do toho se mísí problémy a strasti obyčejného lidu. Na začátku knihy je mapa, abychom se trochu zorientovali, takže nám už nic nebrání si myslet, že se budeme bavit o nějaké povedené fantasy, která nás vtáhne do děje a nepustí. Všechno je to pravda, až na jednu malou výjimku. Není to kniha jak ji známe, je to komiks. A hlavními postavami nejsou lidé, nýbrž národ malých a velmi udatných tvorů, kteří mají mnohem více problémů, než by se nám, čtenářům, mohlo na první pohled zdát. To vše a mnohem více je Myší hlídka. Hlídka, která musí trvat věčně.

Hellboy: Ďáblova nevěsta a další příběhy | Mike Mignola

V tomto studijně náročném čase, kdy probíhají státní závěrečné zkoušky z čehokoliv, je třeba se nějak odreagovat. Za splnění pedagogicko-psychologického bloku zkoušek jsem si naordinoval Hellboye. Otázka v pedagogice zněla jasně - Interakce a komunikace ve výchově. Nesnaží se náhodou Hellboy o něco podobného? Když potká nějakou potvoru, předchází tomu většinou pár vět - komunikace! Když jí dává do nosu (nebo ona jemu), dostáváme se do pojmu interakce, až konfliktu. Pak že jsou ty komiksy k ničemu, to tak! Ať se proměním v ďáblovu nevěstu, jestli mi to zase někdy nepomůže. V psychologii jsem měl pojem obtížné situace v životě jedince. Tak se pojďme podívat, jaké Hellboy zažil tentokrát.

Hellboy 3: Spoutaná rakev a další příběhy

Je zbytečné tuto komiksovou postavu dlouze představovat. Čeští čtenáři a fanoušci komiksů ji musí znát, protože je tu s námi už od roku 2002. Letos, o 14 let později, vyšel dotisk třetího dílu. A když vychází dotisk, znamená to jediné. Náklad se vyprodal, bylo to totiž sakra dobré čtení. Tady to platí dvojnásob, Hellboy je sakra zatraceně dobré čtení. Není to klasický hrdina, vynášející staré babičky a nemocná koťátka z hořících domů. Je trochu jiný. Nakopává zadky hořícím démonům, vlkům ze záhrobí a pokud jsme u těch babiček, tak s jednou se v tomto díle taky potká. Neskončí dobře. Babička.

Jeruzalém - rok v rozděleném městě | Guy Delisle

Cestopisný komiks Jeruzalém od kanadského kreslíře a animátora Guy Delisleho u nás vyšel už před třemi lety, přesto se mi podařilo tohoto autora objevit až teď a úplnou náhodou. Samozřejmě je to velká škoda, proto radím i vám ostatním, kteří jste se s jeho skvělou tvorbou ještě nesetkali, neztrácejte čas. Máme v češtině k dispozici čtyři komiksy, z nichž Jeruzalém je tím posledním - nejnovějším. 

Goon 4: Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí

U čtvrté knihy asi netřeba představovat hlavní protagonisty tohoto výjimečného komiksu. Můžu jen dodat, že se od třetího dílu nezměnili. Jeden má na hlavě čapku (kterou prakticky nesundá) a druhý zase klobouk (který si obleče, když na něj zrovna nezapomene). Společně tvoří dvojku, kterou by vlastně tvořil i sám Goon, kdyby na to přišlo. Ale Franky k tomu prostě patří, bez něj by to nešlo (to jsou jeho slova). Pokud už se vám po nich stýskalo, můžete být úplně v klidu. Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí přináší velkou porci různých příběhů, ve kterých se bude hrát rugby, zachraňovat pan Slitina nebo utíkat z vězení. Ale pěkně popořádku.

Úsměv

Raina Telgemeier je určitě pro mnohé z vás záhadou. Já sama jsem ji taky neznala. Zaregistrovala jsem komiksové Drama, které u nás vydalo CooBoo (což byl asi důvod, proč jsem si toho komiksu vůbec všimla), ale dále jsem po tom nepátrala. Zpětně můžu říct, že to byla chyba. Opravdu málo komiksů je tak naivně krásných a úsměvných, jako právě díla Rainy.

Krajina půlnočních stínů

V posledních dnech se o tomto komiksu hodně mluví. Konečně totiž vyšel dotisk, na který všichni netrpělivě čekali. Asi všichni kromě mně. Já se o tento kousek moc nezajímal z jednoho prostého důvodu. Nevěděl jsem, že bych měl. A asi to bylo i dobře, protože se to označovalo za prakticky nesehnatelný komiks. A když už, tak za částky, ze kterých není špatně jen překupníkům. Teď už mám ale čtení za sebou, jsem plný dojmů a můžu je tady všechny ventilovat. Připoutejte se, vydáme se na takový malý výlet do Krajiny půlnočních stínů. A na rozdíl od spousty jiných budeme mít to štěstí, že se vrátíme zpátky.

Teror ve jménu víry

Tento komiks už se rozebral snad ze všech možných úhlů pohledu. Začínám být alergický na slovo kontroverzní, ačkoliv takový může být klidně tisíckrát. Jo, jsou tam fousatí chlápci z východu, vyznávají jiné náboženství než na které jsme tu zvyklí a sem tam odpálí nějakou tu nálož. Která je mimochodem zároveň jejich modním doplňkem. Smrtícím. Na druhé straně je chlápek, kterému to fakt vadí. Tak je začne střílet. Teď kde je ten problém? Že ti fousatí chlápci zabíjí občany Empire City? Nebo že Správkař drtí ksichty jim? Ono to je ve výsledku úplně jedno. Mně.

TOP 10: Kniha 1

Je těžké býti policista. V normálním světě to není žádný med, zákony většinou musí dodržovat hlavně oni a při výkonu služby jsou mnohdy znevýhodněni. Což potom, když máte být policistou ve světe, kde se vyskytují lidé se super schopnostmi? To je pak na pováženou, jestli ty prachy za to vůbec stojí. Ale náš komiks je úplná lahůdka. Tam mají zvláštní schopnosti úplně všichni. I ten nejzavšivenější bezdomovec může něčím disponovat. Jak teda probíhají různá vyšetřování? Těžce. Naštěstí i policisté mají každý to svoje, co jim při objasňování různých případů může pomoci.

Jelita

Tohle tu moc často nevidíte. Není to fantasy a už vůbec to není klasický komiks, kterých máme dostatek. Je to série stripů z časopisu, které jsou posbírány a zkompletovány k sobě. Po podrobném prozkoumání a seznámení se s tímto druhem literatury jsem přišel na jednu věc. Na tohle jsem už starý. Ale pojďme zahodit předsudky a zkusit se na to podívat z jiné strany. Nemůžu něco odsuzovat jen pro to, že nejsem tím, pro koho to bylo napsáno a nakresleno. Tak tedy Jelita.

Hellboy: Paskřivec a další příběhy

Jako první si ujasníme jednu věc. Je úplně jedno, kolik toho z Hellboye máš načteno. Jak moc se orientuješ v jeho životě a nakolik znáš příběhy, kterých se zúčastnil. Je úplně jedno, že na hřbetu této ďábelsky sympatické obálky je číslo 10. Ve skutečnosti je to totiž dobře ukryté hodnocení, kniha dostala 10/10 a má to i na hřbetu. Tak to je a více se o tom nebudeme bavit. To jen tak na okraj, abyste se nebáli si tuto knihu pořídit. Sehnat zbytek Hellboye je totiž nadlidský úkol. A byla by škoda nechat si ujít Paskřivce.

FURY MAX - Bůh ochraňuj válku

Znáte Čtyřlístek? Znáte. Tak tohle Čtyřlístek není. Dokážu si sice představit, že by ve Čtyřlístku MAX Bobík vytáhl nějakou silnější ráži a tomu zloději jablek rozstřílel mozek na mikroskopické částečky, ale to by mi pak úplně změnilo dětství. A Čtyřlístku by to možná zvedlo prodej. Ale to už odbočuji. Přesně tohle se totiž celou dobu děje v tomto komiksu. Když se v názvu objeví MAX, je to prostě masakr, který by se neměl dostat do rukou slabším povahám. Krev tu teče častěji než voda a lidský život tu má hodnotu asi jako deštné pralesy pro ropnou společnost.

Grandville

Bryan Talbot je třída. Jeho práce mluví za něj a Grandville není výjimkou. Je úplně jedno, o co v komiksu jde a kdo tam vystupuje. Může to být hrdina, žebrák, princezna nebo třeba jezevec. Že by jezevec nemohl být členem Scotland Yardu a řešit zamotaný případ nějaké vraždy? Ale mohl. A klidně mu s tím může pomáhat krysa. V Grandville jsou totiž v hlavní roli zvířecí hlavy s lidským tělem, které tak trochu nastíní vlastnosti postavy.

Želvy Ninja: Menu číslo 1

Mohl bych je tady důležitě představovat, popisovat jejich životy a rozepsat se o tom, jak k tomu všemu vlastně došlo. To by bylo ale zbytečné práce. Navíc se většinu z toho dozvíte hned v první knize. Želvy Ninja zná každý. Jsou vtipní, rychlí, zelení a celkem nebezpeční (za předpokladu, že spolupracují, a že jeden z nich zrovna neobjednává pizzu). Společně řeší jednu šlamastyku za druhou, naštěstí jsou pod dohledem svého mistra Třísky alias mluvícího potkana. Tohle osazenstvo je všem dobře známé ze seriálů nebo filmu. Komiks je ale úplně jiný svět. Lepší!

Transmetropolitan: Zpátky v ulicích

O tomto komiksu jsem slyšel jen tak okrajově. Minimálně ten název si člověk zapamatuje. O čem je, kdo je hlavní postavou a proč je to sakra tak oblíbené, na to už jsem ale musel přijít sám. V té změti superhrdinů, nesmrtelných ranařů a dalších individuí je celkem příjemné najít něco normálního. Normálním tím myslím slavného novináře, který je pěkně nasraný, že se musí vrátit do práce. Bez nakopávačů moc dlouho nevydrží a pro své články si jde přes mrtvoly. Doslova.

Útok titánů

Začít s nějakou mangou je vždy velký krok. Nebývají to zrovna krátké série, v mnoha případech jsou ještě stále běžící a neukončené. Kromě Death Note, kterým jsem vlastně začínal, jsem u ničeho jiného nevydržel. Naruto i Bleach upadli v zapomnění a FMA se těžko shání, v češtině není vůbec. Toho bych ale zkompletovat chtěl, klidně i v angličtině. Na Světu knihy mělo nakladatelství Crew akci. Každý první díl mangy byl za hezkou cenu 99 korun. To už stojí za to něco vyzkoušet. Třeba Útok titánů.

Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta

Nejsem žádný profesionální recenzent. Jen si tu tak píšu na náš blog, nic mě nehoní, žádný stres, pohoda. Nemám od nikoho nakázáno pět chválu na ten a ten komiks. Dokonce bych tady tohle nemusel dnes vůbec psát. Neměl bych pak tolik okousané nehty a moje nervy by asi taky byly spokojenější. Ale co mám dělat, když mě to do toho prostě nutí? Nevím, jestli je to sám Luther, ale jedno je jasné. Tento komiks je fenomenální a příběhově chytlavý jako čerstvá borovicová smůla. Má i další pryskyřici podobnou vlastnost. Pokud se vám dostane do rukou, bude těžké na něj zapomenout. 

Sága

Napjatě očekávaný první díl Ságy je konečně tady. Nepatřím do skupiny, která netrpělivě postávala před obchody a natěšeně se na komiks vrhla hned v den naskladnění. Měla jsem v plánu si ho přečíst za nějakou dobu, až vlna nadšení opadne. Nakonec jsme si ho díky Šárce koupili prakticky ihned, protože to prý za to stojí. A stálo?