Bílý kůň

Čas od času se stane, že kniha zaujme na první pohled obálkou. A pár z nich dokonce nemá až tak špatnou první větu v anotaci. Prostě když někde vidím "nákaza","apokalypsa", "monstra", tak trochu se mi vybaví The Walking Dead a to je něco, co můžu v jakékoli podobě. Případ Bílého koně je úplně stejný. Bez přemýšlení jsem knihu z knihkupetví odnesla a čekala příběh plný krve, strachu a bez špetky naděje.

Zhruba do poloviny knihy to na mě působilo tak, že autorka by mnohem raději psala o hrdinčině minulosti, než o tom jak se teď musí potýkat se zničeným světem. Právě tak je to rozděleno - krátké úseky tehdy a teď. Dozvíme se tedy kdo vlastně ta Zoe je, jak žila a jak ji záhadná choroba zastihla. Mimoto jak začala válka, jak lidé chtěli ovládnout počasí a spoustu dalšího. Na druhé straně pak jak snaží přežít v novém světě a z Ameriky míří do Řecka (mnohdy pěšky).

Na začátku se mi nápad zdál jako opravdu dobrý a s velkým potenciálem. Tohle je ale přesně ten případ, kdy všechny plusy převáží to, že se musí všude nacpat nějaká romantická zápletka a je úplně jedno, jestli je právě lidstvo na samém konci, nebo se všichni vesele opalují na pláží v Karibiku. Nakonec přidat ještě trochu absurdity a člověk se vlastně diví, proč tu knihu četl a dočetl.

Zcela upřímně přiznávám, že mě příběh ze začátku opravdu bavil. A taky, že nemám to srdce ji někomu doporučit. Ledaže ji nebudete číst a budete koukat na pěknou obálku. Ta to totiž vše odstartovala. Na druhou stranu, pokud vám nevadí staré nádoby, nerozhodné a lehce potrefené ženské a trocha dynamitu, může to být to pravé. Průměr mezi průměrem svého žánru.

Hodnocení: 2/5

Alex Adams, Bílý kůň, nakladatelství Domino (rok vydání 2012, orig. 2012), 340 stran.