Ú. P. V. O. - Univerzální stroj

Smrt je všudypřítomná. Nevyhýbá se nikomu, na každého jednou dojde. Dříve či později. Pokud je to později, vyrovnává se s tím lépe. Nebo je to spíše pochopitelné. Dává to smysl. Když si odmyslíme, že smrt jako takovou ještě nechápeme úplně. Když ale někdo umře dříve, nečekaně, ať už je to nemoc nebo nehoda, bolí to o to více. Agenti z úřadu paranormálních jevů se se smrtí setkávají pořád. Proto pro ně nachystala něco speciálního. Položila otázku, kterou se budou snažit zodpovědět a vyřešit. Může umřít někdo, kdo nebyl naživu? A pokud by ho chtěli vrátit zpět, kam jít? Záhrobí je plné lidí, kteří kdysi žili své životy. Ale co Roger, kde může být on?

Ú.P.V.O. - Žabí mor

Na začátek celé této recenze musím otevřeně přiznat jednu věc. Nečetl jsem Hellboye (když do toho nepočítám povídkovou knihu Melouchy). Nebudu se tu plácat po rameni, jak je mi všechno jasné, proč se děje tohle a proč se oni chovají takhle. K Ú.P.V.O. jsem přišel náhodou, u první povídkové knihy, a vlastně ani u té druhé, mi neznalost Hellboye nijak výrazně čtení neovlivňovala. V Žabím moru už to trochu znát bylo. Neustálé odkazování na události z první, druhé nebo páté knihy Hellboy se přehlédnout nedalo. I přes to všechno jsem se ale do Ú.P.V.O. pustil s chutí a velkým očekáváním.