Psané slovo #15

Tentokrát přichází psané slovo po delší době, než bylo mým zvykem, ale má to svůj důvod. Prázdniny! V pátek 31. 5. se mi povedlo udělat poslední státní závěrečnou zkoušku na bakalářském oboru čeština - tělocvik a je dokonáno. Aspoň prozatím. Další den probíhalo přijímací zkoušky na magisterský obor češtiny, kam jsem se dostal, ale kdo ví, jestli půjdu. 13. 6. mám ještě přijímačky do Olomouce, tak uvidíme. Nic to nemění na faktu, že mám na 4 celé měsíce od školy pokoj. A to je po třech letech soustavného nervování se ze zkoušek (no dobře, tak horké to zase nebylo) změna. A tu je třeba pořádně využít.

Za dobu mé kulturní absence vyšla taková spousta věcí, že nevím, u čeho začít. Včera jsme se podívali na první díl šesté série Hry o trůny. Můj vztah k Písni ledu a ohně je sinusoida. Chvilku kleji, protože kniha nikde, ale pak jsem spokojen, protože seriál byl celkem v pohodě. A po několika letech člověk ztratí chuť něco očekávat, takže až Vichry přijdou, přijdou. Fantom Print taky nelení. Durotan a kronika Warcraftu mi nesmí chybět. Na film se chystáme pár dní po premiéře, těším se. Nejsem aktuální, nebudu psát recenzi ještě ten večer, prostě si to užiju. Budu teď půl roku dohánět vše, co jsem předtím nestíhal. To by měl být příjemně strávený čas.

Ještě se musím znovu naučit číst. Předevčírem jsem si rozečetl Zabíječe obrů, nějak se nemůžu začíst a hltat to tak, jako předchozí díly. Gotrek s Felixem jsou jako vždy v pořádku, divný jsem já. Dám tomu ještě šanci, kdyby náhodou, natáhnu se po Ecovi, který tam na mě taky čeká. A čeká tam toho víc. Dva bandité z WarMachine, kteří mají už tři měsíce nabarvenou obuv, ale na zbytek nebylo kdy. Začátkem září chci u nás v práci otevřít kroužek, kde by se figurky malovaly. Uvidíme, jaký to bude mít úspěch. Kdyby náhodou, budu si tam malovat sám.

Protože jsme se nedostali ani na svět knihy (když máte den po něm státnice, není radno si zahrávat), naplánovali jsme výlet do Prahy na 16. 6. Jízdenky koupeny, zatím máme naplánovanou návštěvu Comics Centra, dál se uvidí. Ráno tam, večer zpět. Utratíme peněz, mrkneme na památku, dáme oběd. Burani v Praze. Taky tu teď napíšu něco o tom, jak se budu věnovat blogu, jak přijde tisíce změn a nových projektů, protože fáze plánování je na tom všem nejlepší. Je nejjednodušší. Necháme to radši být. Blogu se opravdu věnovat chci, jenže je tu ještě práce, další aktivity a ne vždy se to dá (nebo se to chce) stíhat. Každopádně jste moc hodní, že to tu pořád navštěvujete a čtete. :)