Interpretace bez dezinterpretace

Napadlo vás někdy, že psaní recenzí není jen o představení knihy, propagaci nebo hodnocení? Je pravda, že recenzní výtisky nám chodí. Máme doma opravdu spoustu knih, za které jsme nemuseli platit, ale na oplátku musí mít svou recenzi na blogu. Kromě recenzí máme ještě články objektivem foťáku, psané slovo a podobně, kde se také mohou objevit. Pokud o to vydavatel stojí, osloví nás. Nebo my jeho, cože je samozřejmě častější jev. Tolik k reklamě našeho blogu. Na druhou stranu, recenzní výtisky mají v celkovém počtu knih, které máme doma, asi 10 % účast (a z toho je většina jen komiksů). A možná ani to ne. Píšeme recenze i na knihy, které si koupíme, i když za to nic není. Člověka to prostě baví. Kdyby nás to nebavilo, neděláme to.

Teď k tomu, co jsem chtěl napsat už na začátku. Kolikrát napíšu recenzi, myslím si, jak nejsem chytrý, co všechno jsem objevil a jakým způsobem to interpretoval! No, dobře. Ne úplně takhle. Ale z některých článku má člověk velkou radost, z některých menší. Do recenzí se snažím vnášet i svůj pohled, beru to jako zábavu. Nemusím si tu hrát na něco strojeného, bezchybného a normovaného. Od toho jsou jiné stránky, kterým to jde skvěle. Nemyslím to zle. Prostě seriózní informační portály. Začali jsme jako blog, budeme v tom taky dále pokračovat. Sem tam se změní design, barvy, ale přístup ke čtenářům a typy článků zůstanou stejné. Asi bych to ani jinak neuměl. Po čtyřech letech by se ze zajetých kolejí zatáčelo těžce.

Někdy si říkám, jak se na naše recenze musí tvářit samotní autoři. Nemyslím si, že se k nim nějak často dostanou (zahraniční ani netuší o naší existenci), ale to není směrodatné. Jde o to, co v nich píšeme. Kolikrát se zaměříme na určitou věc, která se nám zdá důležitá, rozpitváme ji a analyzujeme. Stane se to naší noční můrou, pronásleduje nás to ve spaní i bdění a nedá pokoj. Třeba by se po rozhovoru s autorem mohlo dojít i na to, že s případnou věcí nemá příběh vůbec nic společného, že je to výplod naší fantazie. A proč to vůbec řešíme. Vždyť tam jde o něco úplně jiného. Po takových konverzacích by možná zmizela spousta úvah. Ale k takovým rozmluvám dojde jen opravdu zřídka.

A je to i dobře. Vždyť jsou to recenze na stránkách, které vytváří nadšenci, fanoušci, ne literární kritici. Má úroveň recenzí není nic, co bych chtěl vypíchnout. Píšu jak píšu, hotovo. Kolikrát se to někomu nelíbí. Mně se taky nelíbí spousta věcí. Dostal jsem alergii na slovní spojení "pop-kulturní odkazy", "pop-kultura" a další podobné splácaniny, které jsou teď v módě. Čím více cizích slov a výrazů, tím to vypadá honosněji. A o to méně to taky pak řekne obyčejnému čtenáři, kterého zrovna nemusí zajímat, že se podobná scénka objevila i v seriálu z 60. let a úspěšně na to odkazuje. Da druhou stranu, někomu to může přijít zajímavé. A proto je tu stránek a blogů více, aby si každý mohl vybrat to, co mu sedne nejlépe. Mně sedí tohle.