Grandville

Bryan Talbot je třída. Jeho práce mluví za něj a Grandville není výjimkou. Je úplně jedno, o co v komiksu jde a kdo tam vystupuje. Může to být hrdina, žebrák, princezna nebo třeba jezevec. Že by jezevec nemohl být členem Scotland Yardu a řešit zamotaný případ nějaké vraždy? Ale mohl. A klidně mu s tím může pomáhat krysa. V Grandville jsou totiž v hlavní roli zvířecí hlavy s lidským tělem, které tak trochu nastíní vlastnosti postavy.

Tvrdohlavý jezevec, který si jde za svým. A pokud je to třeba, nebere ohled na nikoho, kdo mu stojí v cestě. Taková je jedna strana našeho detektiva. Ta druhá je pak milosrdnější. Chrání zákon, slabší jedince a za každou cenu chce výhru spravedlnosti. V jeho snažení hraje důležitou roli přítel Krysmyš. Tihle dva se společně dají do řešení vraždy, která pak vede k mnohem větším problémům a netýká se to už jen několika lidí, ale celé říše.

Je super vidět, jak se mezi sebou mlátí zvířata. Na budku dostane jak jezevec, prase, krysa, nosorožec, tak třeba i žába. Bude tam pes závislý na opiu, vynálezce krtek, drogový boss kůň a nesmím zapomenout na arcibiskupa šimpanze. Tohle je jen malý výčet zvířat, které se v příběhu objeví. Některé jsou vyloženě zákonné dobro, ale na jiných jde na první pohled poznat, že si libují v chaotickém a zákonném zlu. Připomíná vám to lidi? Mělo by...

Grandvile je výborná věc. Čte se rychle, detektivní příběh má v sobě velkou spoustu akčních scén, vůbec se nebojí krve a zlámaných vazů. Steampunkové prostředí Francie tomu dodává správně temnou atmosféru a hrozně špatně se dedukuje, k čemu tohle všechno vlastně vede. Odhalení je impozantní a oblíbit si hlavní postavu detektiva jezevce jde taky samo. Tohle mě bavilo. A moc.

Hodnocení: 5/5

Bryan Talbot, Grandville, nakladatelství Comics Centrum (rok vydání 2009), překlad Jan Kantůrek 104 barevných stran.