Anna a Vlaštovčí muž | Gavriel Savit

Jsou knihy, které vám po přečtení zůstanou v paměti ještě dlouho. K těm mým bude od teď patřit i Anna a Vlaštovčí muž. Je málo knih, které vám s dětskou naivitou dokáží přiblížit krutosti války. Přestože já už dítě nejsem, pořád je to pro mě ta schůdnější cesta. 

Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatele.

Dolores Claibornová | Stephen King | 90%

Dolores Claibornová není knihou, která by upoutala na první pohled. Název neprozrazuje prakticky nic, anotace na tom není o moc lépe a ta příšerná obálka prodej asi taky nezvedla. Autorem je ale Stephen King a to je vše, co čtenář potřebuje vědět, aby po ní sáhl. Důležitá informace na začátek - vlastně to není horor. 

Carrie

Kniha, kterou snad zná úplně každý. Dokonce i ten, co třeba Kinga vůbec nečte. Nebo nečte knihy celkově. Známá je i filmová adaptace. Přesto mohu říci, že jsem neměla nejmenší tušení, o čem ten příběh je. Jasně, maturiťák. Víc nic. Neviděla jsem film a knihu jsem v ruce držela vůbec poprvé. Nikdy mi nepadla do oka ani v knihkupectví. Sakra, proč?

Na západ od svobody

S detektivními příběhy se v posledních letech roztrhl pytel, ale nejoblíbenější četbou jsou bezesporu ty severské, ve kterých vynikl třeba Nesbo, Larsson nebo Kepler. Na západ od svobody sice pochází od švédského spisovatele, drží se však toho "klasické žánru", který mi hned připomněl Eda McBaina (příběhy 87. revíru jsem četla snad celou střední). Nemáme žádné jedinečné vyšetřovatele, žádné geniální mozky. Ludwig Licht je na první pohled naprosto obyčejným agentem na volné noze. Obyčejný samozřejmě z rezervou, protože kdysi býval informátorem a přirozeně by ho nikdo  nepovažoval za toho nejspolehlivějšího člověka, kterému svěřit něco tak důležitého. Sázka na něj se ale vyplatila.

Literární spolek Laury Sněžné

Asi každý z nás se minimálně jednou setkal s knihou, kterou po přečtení nemohl nijak zařadit. Natož ji nějak ohodnotit. Literární spolek Laury Sněžné je pro mě naprostou záhadou. Dočetla jsem knihu před třemi dny a vlastně pořád nevím, jestli se mi líbila moc nebo vůbec. Je to dáno tím, že příběh samotný by se dal rozdělit na dva. Oba pojednávají o tom samém, ale jeden je psán příjemně, pohádkově a s takovým fantasy nádechem. Ten druhý je pak plný nadávek, sexu a podivných (pro mě nemístných) výrazů.

Pán ohně

Pamatujete si ještě, jak jsme poslední měsíce slintala nad knihou Pán ohně, kterou napsal Peter May? Kupodivu tomu nepředcházelo nic. Nejsem žádný obrovský nadšenec série z ostrova Lewis (ač jsme první díl četla a moc se mi líbil), ale Pán ohně mě přitahoval mnohem více a to díky pozadí exotické Číny.

Washingtonský dekret

Představit si zemi, které vládne totální maniak, není tak těžké. Z historie už znáte určitě spoustu případů. Tady se však budeme potýkat s Washingtonským dekretem, který přináší spoustu omezení. Třeba konec internetu a svobodných médií, stopovací zařízení ve všech mobilech a jídlo na příděl. Nový a lepší svět.

Babička pozdravuje a omlouvá se

Pohádky bývají leckdy skutečnější, než by se mohlo zdát. Nadpřirozené bytosti, nádherná snová města nebo i hrdinné bitvy mohou mít základ v realitě. Pak už stačí jen šikovný vypravěč, který dokáže i s nepříjemných zážitků vykouzlit úžasné dobrodružství.

Čistý

Zcela otevřeně přiznávám, když mi byla nabídnuta přímo tato kniha, nevěřila jsem tomu, že by to měl být můj šálek kávy. Nejvíc k tomu přispělo srovnání s Hunger Games, já totiž žádným velkým fanouškem nejsem. Možná za to může fakt, že jsem prví díl četla až ve svých (téměř) dvaceti letech. A to už bylo asi na teenagerskou post-apo celkem pozdě. A i když jsem teď zase starší a zase jsem četla něco v podobném duchu, musím říct, že kniha Čistý je lepší. Proč?

Agnes

Prosím o pozornost! Pokud se k vám ještě nedostala Agnes, je nejvyšší čas to napravit. Nenechte se zmást obálkou. Nejde o žádnou slaďárnu ani romantické drama. Tady jsme na mrazivém Islandu a do počestné rodiny se má přidat odsouzená vražedkyně. Na dobu neurčitou. Prostě než bude ukována sekera a připraveny veškeré papíry.

Lunapark

Znáte to, když přemýšlíte jakou knížku byste chtěli dostat k narozeninám. Já přemýšlela naprosto neprakticky - chci si vybrat knížku, kterou bych si sama od sebe nekoupila. A přesně tou je Lunapark. Vůbec jsem netušila, že to nakonec bude tenká knížka, která mi dá ovšem zabrat na několik dní.

Tajemné vytí

Opět další důkaz, že od pohledu pěkná kniha je základem úspěchu. Za normálních okolností bych totiž o její existenci nejspíš vůbec nevěděla. Zaujala mě ale obálka, anotace byla více než slibná a už jsme si ji nesli k pokladně. A verdikt?

Dcera sněhu

Zase jsem se dostala k všemi oblíbené knize pozdě. Jak k takovým dílům bývám už ze začátku skeptická, Dcera sněhu předčila mé očekávání a zcela upřímně mě překvapila. Začalo to tak trochu jako smutná pohádka..

Ztraceno v písku

Ztraceno v písku je druhou knihou, kterou jsem od Ivany Špičkové přečetla. Recenzi na první z nich můžete najít zde. Ačkoli se v obou případech jedná o román historický, těžko byste hledali nějakou konkrétní spojitost - snad kromě motivu otroctví. Zatímco Ve stínu arény nám ukazuje dost krušný život gladiátorů, Ztraceno v písku má mnohem jemnější a asi o to víc smutnou tématiku.

Ve stínu arény

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo stát se skutečným gladiátorem? Pokud ne, vůbec se vám nedivím. Málo které dítě sní o tom, že bude pro pobavení publika bojovat v aréně. Šance zemřít je vysoká. A pokud nejste profík, ale otrok, zbavený všech svých výsad, budete to mít o nic lepší.

Bílý kůň

Čas od času se stane, že kniha zaujme na první pohled obálkou. A pár z nich dokonce nemá až tak špatnou první větu v anotaci. Prostě když někde vidím "nákaza","apokalypsa", "monstra", tak trochu se mi vybaví The Walking Dead a to je něco, co můžu v jakékoli podobě. Případ Bílého koně je úplně stejný. Bez přemýšlení jsem knihu z knihkupetví odnesla a čekala příběh plný krve, strachu a bez špetky naděje.

Dvojí život Heleny Grahamové

S podzimem mám vždycky spíš náladu na smutnější nebo vážnější četbu než je ta fantasy. Zrovna včera byl snad první plně podzimní den - déšť, zima, šedivo. Co je pak lepšího než zalézt pod deku s hrnkem čaje a začíst se do jedné z mých oblíbených knih.

Vlčák Kazan/Barí, syn Kazanův

Při koupi této knihy nastal právě ten okamžik, kdy si ji kupujete jen podle obálky. Nezajímá vás, co je uvnitř. O čem to vůbec je a jaké to má hodnocení. Tyto parametry jdou stranou. Bohatě stačí, když je hezká obálka. A pokud si po přečtení knihy řeknete, že obsah plně odpovídá (ne-li převyšuje) kvalitu obálky, můžete být naprosto spokojení. Přesně tak jsem dopadl já po dočtení Kazana a Barího, což jsou dva příběhy v jedné knize. Vlčák Kazan poprvé vyšel před sto lety (1914) a Barí chvilku po něm (1917). Rozhodně to není žádná novinka. Jen se tomu jedno nakladatelství rozhodlo dát odpovídající kabát, aby se to prodávalo. A povedlo se jim to.

Série C-L

Jak možná víte, nejsem pouze příznivcem fantasy a komiksů. Doma máme spoustu detektviek , ale kupodivu pouze jednu jedinou od českého autora. A tou je právě Série C-L. Ne, že bych žádné české detektivky nečetla. Prostě jsem ještě nenarazila na takovou, kterou bych si po přečetní v knihovně chtěla ponechat. Takže prosím o pozornost, tohle bude první výjimka.

Osvícení

Námětově jedna z nejlepších knížek Stephena Kinga. Jen málokdo se nesetkal (ať už sám nebo v okolí) s naoko bezproblémovou rodinou, která jich má ve skutečnosti spoustu. Otce, který nezvladatelně pije a jeho vnitřní hlas ho pak donutí dělat strašné věci. Matku, která v sobě jen potlačuje vztek, strach a hlavně jakoukoli podobnost se svou matkou, která se snaží najít na každém jejím jednání chybu. A nakonec dítě, které chápe mnohem více, než si rodiče uvědomují.