Na ostřích čepelí

Snažím se postupně dohánět nějaké ty čtenářské fantasy resty. Jedním z nich jsou i knihy s postavou Koniáše od Žambocha. Za to, že jsem konečně Koniášem políbený (naštěstí jen knihou), může Majda z Deadly Trip, která mě na narozeniny a Vánoce zásobila již nesehnatelnými prvními díly. Za to ji moc děkuji, protože jinak bych se k tomu dostával horko těžko. A byla by to velká škoda. První kniha o Koniášovi Na ostřích čepelí u mě vyvolala podobné pocity, jako když jsem před několika lety poprvé četl Zaklínače od Sapkowského.

Celou dobu jsem si říkal, že se neubráním srovnání těchto dvou postav. Na obálce je muž se stříbrnými vlasy a ohání se mečem. Tady jsem se neubránil pocitu, že mužem na obálce je Geralt. Ale nechme Geralta být, tohle je o Koniášovi. A ten je žoldák. Hodně drsný žoldák, který si přivydělává, jak se dá, není mu cizí zabíjení a zbraně jsou vlastně takovým prodloužením jeho těla. Je svým způsobem sympatický, ale potkat v noci byste ho nechtěli. Po spoustě soubojů a bitev má tělo samou jizvu a není to žádný lev salónů. Na druhou stranu se o sebe umí postarat. A když na to přijde, dokáže se postarat i o ostatní, na kterých mu záleží. I když to na první pohled nedává znát. Nemoc z povolání.

Na této knize je zvláštní, že v ní nenajdeme takové fantasy prvky, jaké bychom mohli čekat. Žádná kouzla, příšery a lidé se zvláštními schopnostmi. Ne. Svět drsného středověku, meče, kuše, hospody, bordely, žoldáci a hrdinové. Koniáš dostane na své povolání celkem atypický úkol, kterého se ale nakonec zhostí se vším všudy. Potká spoustu zajímavých lidí, zažije nespočet podrazů a dostane se mu velkého množství nových zkušeností. Svou roli zde hraje také politika a vysoce postavení lidé, kteří mají dobrých úmyslů jako šafránu. Ani ti nebudou Koniášovi jeho úkol zlehčovat.

Žamboch a jeho psaní v první osobě. U ostatních knih, kde se všichni řežou hlava nehlava, lítají tam bomby a bazuky, jsem na to zvyklý. Tady jsem se trochu bál toho, jak se s tím autor popere. Vím, že tuto knihu napsal mnohem dříve než ostatní, takže můj strach byl trochu irelevantní, ale stejně. Nakonec musím říct, že to bylo naprosto skvělé. Na můj vkus se kolem Koniáše sice objevuje mnohem více lidí, než bych na žoldáka tipoval, co naplat. K tomuto příběhu to patří. Koniáše jako vlka samotáře snad poznám v některých z jeho dalších knížek a příběhů.

Hodnocení: 5/5

Miroslav Žamboch, Na ostřích čepelí, nakladatelství Poutník (rok vydání 2009), 557 stran.