čtvrtek 29. ledna 2015

Asfalt

Existují knihy, které vás pohladí na duši. Které vám dodají sílu a řeknou, že ten život přece není tak špatný. Že i na vás někde čeká drahá polovička, co s vámi prožije krásné chvíle a spokojený život. Nedaří se vám v práci? Přijdou lepší časy, změní se to. Špatná finanční situace? Ta taky nikdy netrvá věčně. Prostě knihy plné krásných slov, blýskání se na lepší časy a vyhlídky na štěstí. Pokud hledáte něco takového, otočte se a vypadněte. Tady jste v pekle.



Ne hned od začátku, ale dostanete se tam. Nic příjemného, taková cesta do pekla. Buďte rádi, že lidské tělo se v pekle regeneruje trochu jinak (rychleji) než v našem světě. Proto si nikdo s dopravou lidských schránek do pekla nedělá až takovou vědu. Celkově ten lidský úděl v pekle není až tak záviděníhodný. Kniha se nejmenuje asfalt pro nic za nic. Přesně takovou úlohu tam totiž lidská rasa má.


Do pekla se bohužel (pro démony a pekelníky) dostane i Kuffenbachovo komando. To jsou žoldáci, kteří za peníze udělají téměř cokoliv. V pekle už jim jsou ale peníze k ničemu. Tam jde o "přežití". Nestát se asfaltem. Začnou dělat problémy hned od chvíle, kdy se tam objeví. To, že si se žoldáky nemá nikdo zahrávat, démoni zatím neví. Dozví se to ale brzy. A velmi drastickým způsobem.


Jak máte slabou náturu, zavřete to asi někde ve chvíli, kdy Kuffenbachovi rozpárá břicho ocelová trubka. Pokud máte silnější žaludek, vydržíte do půlky, kdy bude prolito více krve, než kolik litrů vody má Středozemní moře. A pokud jste blázni, zažerete se do knihy jako já, ani si nevšimnete, že má skoro 700 stran, a potom budete nešťastní, že už je konec. Který je mimochodem jedinou slabinou knihy. Takže by bylo lepší, kdyby nebyl. Jedno střevo, druhé střevo, prostřelená hlava, koleno visící na posledním vazu, krvavá lázeň... nepřipomíná vám to něco? Jestli se vám líbil Kulhánek, tak tohle zaručeně bude taky.

Hodnocení 4,5/5

Štěpán Kopřiva, Asfalt, nakladatelství Crew (rok vydání 2009), 640 stran

1 komentář:

  1. Cože, Asfalt má takový rozsah? Propáníčka, já to kdysi musela úplně prolítnout, že jsem si toho ani nevšimla. Mimochodem, děkuji, konečně mám oficiálně potvrzeno, že jsem blázen. Ať žijí nabroušené polní lopatky!

    OdpovědětVymazat