Na úvod musím prozradit, že má cesta ke komiksu MAUS byla trochu spletitá. Je to asi dva roky zpátky, co jsem tuto knihu viděl v knihkupectví. Mám dojem, že jsem si tam šel pro nějakou mangu, ale to je vedlejší. Pamatuji si, že při pohledu na obálku, kde byla myš, svastika a kočka s knírkem, jsem se na chvíli pozastavil. Něco o nacistických myších? Přesně tato věta mi utkvěla v paměti. Bohužel pro mě to bylo vše, co z mé vytříbené mysli vyšlo. Hlavně že jsem si odnesl toho Naruta. Druhá strana mince je, že jsem si tento komiks mohl vychutnat teď. A to jsem si šel do knihovny vyzvednout jen Weissův Dům o tisíci patrech.
Zpátky k myším. Komiks je vlastně vyprávěním otce synovi, který se od něj chce dozvědět co nejvíce o jeho životě za druhé světové války, aby o tom mohl napsat komiks. Jak se mu vedlo na začátku, čím vším si prošel a jak na něj zapůsobil jeho pobyt v koncentračním táboře. Druhá dějová linka se dotýká složitého vztahu otce a syna, jeho nové manželky a vůbec celého světa, který je k člověku, co si prošel Osvětimí, vcelku krutý. K tomu se ještě musí připočíst jeho povaha a výsledkem je starý morous, se kterým je těžké vyjít. MAUS se pohybuje mezi těmito dvěma linkami, proplétá je a hraje si s nimi.
Otcovo vyprávění je velmi silným zážitkem. Popisuje všechno, na co si vzpomene, nevynechává ani to nejhorší. Postavení židů bylo takové, jaké bylo. A protože byl žid, měl to všechno na talíři každý den. Na druhou stranu byl jeden z těch vynalézavějších. Dokázal si poradit i ve zdánlivě beznadějných situacích, uměl si zajistit aspoň dočasné postavení mezi vězni, které mu zajišťovalo nějaké výhody. Ale nic netrvá věčně. Ani druhá světová válka.
Kresba komiksu je jednoduchá a věcná. Určitě jde spíše o obsah než o detailní vyobrazení. A to hra černé a bílé barvy splňuje dokonale. Myši, kočky, prasata, ale i žáby. Tyto zvířata si autor vybral jako představitele různých ras a národů. Postavy o sobě ale nemluví jako o zvířatech. Všechno to jsou lidé. MAUS na mě velmi zapůsobil. V komiksu nejde o moment překvapení, o nečekané zvraty a události. Prostě si plyne svým vlastním tempem. Nejde tu o poselství a nějaké hledání pravdy. Jde o to zobrazit věci tak, jak byly. A kdo jiný to může takhle podat než očitý svědek.
Hodnocení: 5/5
Art Spiegelman, Maus (souborné vydání), nakladatelství Torst (rok vydání 2012, orig. 2010), překlad J. Macháček; J. Zavadil; M. Fričová, 296 stran.
Jeden z nejlepších komiksů, jaký jsem kdy četla :) Pěkný článek.
OdpovědětVymazatDíky. :) Taky se mi to moc líbilo. Nedá se to moc srovnat s ničím jiným, je to originální. :)
VymazatNa to už se taky chystám jakou dobu... Ale až díky vám mě napadlo se podívat, jestli to třeba nemají u nás v knihovně. A mají! :3
OdpovědětVymazatU nás je knihovna taky dobře zásobena. :D Ale teď to chci mít i doma... :D
VymazatUž jsem s tímto komiksem přišla do styku a dost se mi líbil - jednoduchý, přesto tě zaujme hned na první ...začtené a zaprohlížení :)
OdpovědětVymazatJojo, stačí dvě barvy a dobrý příběh. :))
Vymazat