Od Čtyřlístku k Drsné Škole

V rámci našeho komiksového roku 2015, kdy se budeme snažit si rozšířit obzory i knihovnu hlavně o tento literární žánr, jsem se rozhodl, že napíšu takový průlet, jak to šlo s komiksem a se mnou úplně od začátku. Komiksy se ke mně dostávaly formou dárků od rodičů, babiček a dědečků. Díky jejich mírumilovné povaze jsem ale místo super hrdinů dostával hlavně Čtyřlístky a Kačer Donald (ve kterých překvapivě Kačer Donald býval jen zřídka, místo toho tam byl pořád Strýček Skrblík, Rampa a Kulík, Bulík a Dulík). To mi nevadilo, měl jsem tyhle nenáročné příběhy rád. Společně s přílohou komiksu to pak byla zábava i ve školce/škole. Kdo neměl sliz nebo tajné kódovací zařízení, jako by nežil.

Časem ale zájem opadl a komiksy se přesunuly do skříní a šuplíků (ještě že ne do koše, toho bych dnes litoval). Taková reinkarnace proběhla v době, kdy jsem četl knihy Jaroslava Foglara. Nejvíce jsem žral partu Rychlých Šípů. Taky jsme měli podobnou partu, jenže sehnat klubovnu nebylo zase tak jednoduché. A bez klubovny to nestálo za nic. Pak jsem si to vynahradil ve skautu, ale moc dlouho to nevydrželo. Každopádně komiks Rychlých Šípů mám doma dodnes, je to první vydání. A co si pamatuji, bez nějakého příběhu jsem se nebyl schopný ani najíst. Když k tomu nebyl komiks, jídlo prostě nechutnalo tak dobře.

Komiksová pauza pak trvala celkem dlouho. Vždy jsem se rád vracel k Čtyřlístkům i Rychlým Šípům. A to kdykoliv. Ale nijak jsem netoužil po něčem jiném. Na internetu jsem ale narazil na OOTS (Order of the Stick). Tou dobou vycházel ještě přeložený, dnes už tomu tak není. Hůlkový řád (v překladu) mě pak inspiroval i k tvorbě vlastního komiksu jako maturitního výrobku. A můj zájem o fantasy literaturu se přesunul i na komiksy. První jsem se zaměřil spíše na čistě fantasy (Zaklínač, World of Warcraft), ale zase tolik takových komiksů není, takže byl čas posunout se trochu dál.

Nějakou chvíli jsem četl i mangu. A celkem dost. Neřekl bych, že mě to úplně pustilo, spíše se bojím té spousty dílů, která ještě vyjde. A může to trvat i několik let. Takže se nebráním takovému Death Note, ale z Naruta a Bleach už mám větší respekt. Jako poslední etapu bych označil krok na pole komiksů od Millera, O'Barra a taky konečně vstup do džungle superhrdinských komiksů. Tu se teprve začínám orientovat, ale oproti začátku je tu 100% posun. A bude to pokračovat. Každopádně bych tímto uzavřel to malé shrnutí toho, jak to šlo od začátku. V jakém věku a čím jste začínali vy? Chytlo vás to, nebo to po čase prostě přešlo a nemáte chuť se k tomu vracet? Já se vracím. A rád.