sobota 19. července 2014

Psané slovo #2

Celý týden nám přeje počasí. I když jsem spíše tvor zimní, mám radši chládek, za oknem mráz a sníh, tak mi poslední dobou slunce vůbec nevadí. Na zahradě máme takový fajn "čtecí koutek", kde od nějakých 11 hodin dopoledne přestane svítit naplno a dá se tam vydržet i v parných dnech. Protože i hafanům je lépe venku, zdržujeme se tam pak celý den. A je to fajn. Hezky se tam čte, relaxuje, hraje a tak dále. Když je na něco chuť, skočí se do našeho vesnického supermarketu, ve kterém se dá najít spousta věcí, co byly minulý týden v Kauflandu ve slevě.

Někdy v budoucnu by se tu měl objevit i článek o menších knihkupectvích, které už postupně upadají (a je to hrozná škoda). Ale takovým dobrým knihám a jiným portálům se těžko konkuruje. Navíc, když jsme se tam včera vydali, ani tam neměli až tak něco zajímavého, co by za to stálo. Ve slevě byla kniha o filmu Eragon. Díky, nechci. Ale chápu, proč je ve slevě. Nakonec jsme odešli s balíčkem fixů, koupených vedle v papírnictví. Aby bylo čím vybarvovat Wreck this journal. Když si ale vzpomenu, jaké tržby jsem jim tam dělal na začátku svého blogování a vůbec, musí z toho vyžít ještě teď.
Já momentálně rozečetl Ready player one, a jakožto klukovi odrostlému na vzestupu MMORPG hrách, se mi to hodně líbí. Čte se to samo, chvílemi mi to připomíná Erebos, ze kterého jsem byl podobně nadšený. Ale v této knize cítím ještě větší potenciál. Přece jen jsou tam skoro všechny mé oblíbené světy. Verča se mezitím bojí pustit svůj deníček ze střechy, vzít si ho do sprchy nebo ho potřít něčím, co rozhodně nevoní. Ale je fakt, že úkoly takového typu by se měly dělat až jako poslední, aby se do toho dalo ještě vůbec kreslit. Já bych tohle řešit nemusel, moje malůvky by v tom vypadaly stejně jako škrábance od pádu z výšky. 
Když už bylo dost knih, šel jsem domů objevit nějaké deskové hry. Objevil jsem dvě. Z pohádky do pohádky a Rychlé šípy. Rychlé šípy jsou moc fajn, ale jejich pravidla mají asi dvě strany. A mě se nechtělo procházet obě strany. Z pohádky do pohádky byla pak jasná volba. Dvakrát jsem prohrál, ale zase mám teď velmi bohatou přítelkyni, protože dvakrát shrábla celý poklad. Já se mezitím lopotil v pekle nebo sbíral zlaté jablka v modré zóně. A když chcete na kostce hodit číslo tři, nikdy ho nehodíte. Kdo to hrál, když byl malý, ať se zvedne ruku. My to hrajeme, i když jsme velcí!
A teď už se pomalu loučím, chystáme se na svatbu sestřenice. Aby to tu dnes ale nezelo prázdnotou, je tu tenhle článek plný nedůležitých informací a hezkých fotek (které jsem nefotil já, ale to už všichni víte). Tak si užijte další letní den, dnes to tam vypadá na koupání. A při vyhřívání se na sluníčku je taky fajn si něco přečíst, nezapomínejte na to. I kdyby to měl být Rytmus života. :))

4 komentáře:

  1. Teď mám strašnou depku z toho, že nevím, kde je moje Z pohádky do pohádky. Nutně si to potřebuji zahrát! :D A s těma vesnickýma obchodama je to všude stejný :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Musím říct, že Z pohádky do pohádky vůbec neznám :-D Ale užijte si teplé počasí, já asi zavítám do stínů lesa, protože ač jsem tvor letní, teploty nad třicet jsou na mě v paneláku moc :D
    Na Ready player one se chytám, Erebos se mi líbil, tak se těším o to víc.
    Mějte se oba krásně a ať hafani hezky rostou.

    OdpovědětVymazat
  3. Z pohádky do pohádky je strašná hra, hráli jsme to pár let nazpátek a tolik naštvaných lidí po hromadě jsem už dlouho neviděla :D A na článek o menších knihkupectvích se moc těším :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já nevím, jestli jsem někdy hrála Z pohádky do pohádky. Vím, že to existuje, určitě jsme to měli ve školce, ale fakt nevím, jestli jsem to hrála. Ty jo.
    A s tím kreslícím deníčkem bychom na tom byli stejně, kreslit ani malovat neumím (jen pouze takové ty abstrakce), takže by mi šly úkoly jako hodit to ze střechy. :o)

    OdpovědětVymazat