úterý 7. října 2014

Diablo: Pavoučí měsíc

Knihy ze série Diablo jsou fajn. Není jich sice moc, ale o to větší z nich má člověk radost. Na celé sérii se podíleli dva autoři, z toho jeden jen tak aby se neřeklo, protože poměr knih autorů je 1:6 pro Knaaka. Mel Odom si vzal na starosti jen Černou cestu. Tato recenze se týká "poslední" knihy z celé série (která na sebe nijak nenavazuje, kromě tří knih Války hříchů). Nečekejte žádnou intelektuální hloubku, složité vztahy nebo spletité osudy postav. Tohle je Diablo. Tu jsou nekromanceři, démoni a vždycky tu bude i člověk, který má za to, že právě on by měl vládnout světu.


To by totiž pak nebyla ta správná zápletka. Tajemný a nepříjemný šlechtic v doprovodu čaroděje, kterého něco žere, se snaží o nemožné. A to by bylo, aby se jim to nemožné nepovedlo. A to by bylo, aby zde nebyl někdo, kdo má důvody vskutku nezištné a nesnažil se je zastavit. To přesně bych napsal, kdybych vás chtěl od knihy odradit. O to mi ale vůbec nejde. V příběhu se můžete těšit na starou známou postavu Zayla, doprovázeného mluvící lebkou Humbartem. A stejně jak v knize Království stínu budou tihle dva skvělí.


Postupně navštívíme všechny kouty města (hlavně ty špinavé a temné), podíváme se do podzemních chodeb, kde se ukrývají hrobky všech nebožtíků patřících k velmi významnému rodu a nebude chybět ani ta správná obětní svatyně, bez které by Diablo nebylo Diablem. A kdo nemá rád pavouky, užije si ještě své vlastní malé dobrodružství mimo příběh. Těchto stvoření tam bude (jak název napovídá) totiž dost. Vlastně o ně celou dobu půjde. Zmutovaní pavoučí muži jsou vcelku nepříjemným protivníkem. A adaptace parazita na lidské tělo probíhá stejně stylově jako u aliena.

Na konci knihy mi skoro ukápla slza. Důvodem nebyl žádný sladký konec, ani šťastné shledání, a už vůbec ne nějaká romantická ptákovina. Tohle byla poslední (přeložená) kniha ze série Diablo u nás. Celkem jich je sedm a všechny měly něco do sebe. Trilogií Válka hříchu jsem se vlastně k fantasy znovu vrátil, když přehlédnu fakt, že jsem to prokládal Zaklínačem. Proto a i z mnoha dalších důvodů byla každá kniha trochu nadprůměr. A u této to nebylo jinak.


Hodnocení 4/5

Richard A. Knaak, Diablo: Pavoučí měsíc, nakladatelství Fantom Print (rok vydání 2007, orig. 2005), 348 stran.

5 komentářů:

  1. Dostala jsem chuť si Diablo zahrát..:/ Sakra...Jinak nad knížkama jsem nikdy nijak neuvažovala, že bych si je přečetla nebo koupila, ale ožná že do toho přece jen půjdu. :)

    OdpovědětVymazat
  2. holky hrajou diablo?:)
    Ty knizky me nikdy moc nelakaly, ale mozna se k tomu nekdy dostanu...a mozna se nekdy dostanu i ke druhymu dilu Kola Casu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč by holky nehrály Diablo?
      Ty knihy jsou právě skvělé. Není třeba tu hru ani znát, aby sis vychutnala super příběh. A Kolo času mám moc ráda, hlavně od chvíle, kdy se ke slovu dostane Sanderson. :-D

      Vymazat
  3. nevim, moc holek neznam co hraly/hraji diablo:)
    Vim ze k precteni knizek neni potreba znat hru, ale psis sem je bral jako takovy jednodussi fantasy. Prijde me to neco jako Forgotten Realms knizky.
    No na Sandersona si pockam jeste hodne dlouho :D Diky nemu sem se o Kole času vubec dozvedel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se přidávám k holkám hrajícím pc hry a tudíž i diablo (dvojka byla prostě nejlepší a občas si ji s bráchou zahrajem po LANu).
      Btw. - Zayl je geniální. Pavoučí měsíc nebyla nejhorší knížka, ale radši jsem měla Království stínu.

      Vymazat