Čteme oba : Myší hlídka: Podzim 1152

Atmosféra starých hospůdek, opuštěných rozcestí nebo odlehlého příbytku, ve kterém žije osamělý poustevník. Do toho se mísí problémy a strasti obyčejného lidu. Na začátku knihy je mapa, abychom se trochu zorientovali, takže nám už nic nebrání si myslet, že se budeme bavit o nějaké povedené fantasy, která nás vtáhne do děje a nepustí. Všechno je to pravda, až na jednu malou výjimku. Není to kniha jak ji známe, je to komiks. A hlavními postavami nejsou lidé, nýbrž národ malých a velmi udatných tvorů, kteří mají mnohem více problémů, než by se nám, čtenářům, mohlo na první pohled zdát. To vše a mnohem více je Myší hlídka. Hlídka, která musí trvat věčně.

Zní to jako pohádka, dokonce tomu nahrává i kresba, u které se budou někteří rozplývat nad roztomilostí malých myších mečíků, barvitostí celých vesniček nebo jednoduchých, ale přesto propracovaných interiérech. Pohádková atmosféra se trochu rozptýlí, když vidíte myšku přivázanou na kříž nebo svázané myšáky viset hlavou dolů. Ale tohle všechno patří k tomu... patřit k hlídce. Hlídka má totiž za úkol bránit druhé myši a zasazovat se o spravedlnost, protože jejich kompetence je opravdu vysoká. A jak to tak bývá, členové hlídky jsou sice užiteční, ale zároveň trnem v oku jiným, kteří by chtěli hlídku vidět v úplně jiném postavení.

Příběh rozvíjí více dějových linek, které se pak sejdou v pravém okamžiku. Máme tu putování Justýna, Straše a Borise, což jsou tři hlídkaři, kamarádi. Řeší zrovna záhadu ztraceného obchodníka se zrním, která se ale záhy zvrhne v mnohem větší problém. Další hlídkařka, Sarica, zase prozkoumává pobřeží, protože z něj už dlouho nepřišla žádná zpráva. Nejen nad hlídkou se stahují mračna. To, že se k něčemu schyluje, je patrné už od začátku. Jaké asi můžou mít myšky mezi sebou problémy? Úplně stejné, jako bychom se pohybovali ve světě lidí. Boj o moc se nevyhne žádné říši. Ani té myší.

Výhoda myšek je, že jim prostě všechno zbaštíte. Jsou to houževnatá stvoření, což je v příběhu ještě gradováno jejich touhou po splnění svých cílů. Pro říši a pro hlídku udělají cokoliv, klidně i zemřou. Každá postava, se kterou se tam setkáme, je originální a má svůj vlastní příběh. A protože se mají knihy i vracet do minulosti, nejspíš se s každým tím příběhem dobře seznámíme. A to je dobře. V myším světě se mi pohybovalo více než příjemně, protože středověké fantasy není nikdy dost. V komiksovém zpracování pak ještě o to více. David Peterson se nejspíš inspiroval u mnohých, ale díky svému vyprávěcímu talentu, kresbě a atmosféře celého komiksu je mu odpuštěno. Kdo by se zlobil na myšky. Zvlášť, když hlídkují a zima přichází...