sobota 12. prosince 2015

Goon 4: Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí

U čtvrté knihy asi netřeba představovat hlavní protagonisty tohoto výjimečného komiksu. Můžu jen dodat, že se od třetího dílu nezměnili. Jeden má na hlavě čapku (kterou prakticky nesundá) a druhý zase klobouk (který si obleče, když na něj zrovna nezapomene). Společně tvoří dvojku, kterou by vlastně tvořil i sám Goon, kdyby na to přišlo. Ale Franky k tomu prostě patří, bez něj by to nešlo (to jsou jeho slova). Pokud už se vám po nich stýskalo, můžete být úplně v klidu. Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí přináší velkou porci různých příběhů, ve kterých se bude hrát rugby, zachraňovat pan Slitina nebo utíkat z vězení. Ale pěkně popořádku.


Vyprávění o tom, jak se z bandy starých ochlastů a rváčů utvoří skvělý sportovní tým, by klidně mohlo i do holywoodu. Pokud by to ovšem tak nepáchlo a nemělo to zásobu sprostých slov větší než ten jejich slavný nápis na kopci. Všechno se to odehrává v době, kdy ještě na Lonely street nebyly zombie, takže je v tom trochu více toho mafiánského napětí. Po této sportovně-mafiánské vložce přichází na řadu vánoční koleda, při které bude po "Goonovsku" vysvětleno, jak by se měl bohatší občan chovat k ostatním, hlavně v tom čase klidu a míru o Vánocích.


Pokud si pamatuje toho žlutého slitinového panáka, tak s ním tu jsou příběhy rovnou dva. Jeden se týká cestování po různých světech, a na to pak hned navazuje šlamastyka, která dostane Goona do vězení. Goon obvykle nemá problém, ale co až si na něj zasednou všichni dozorci s hlavním v čele? Tady už může pomoct jedině zázrak. Nebo taky pár dětí z ústavu pro ty nejmilejší úsměvy, jak se sami přesvědčíte. Protože jsou skoro všechny povídky bez zombie (a že se bez nich neobešel zatím žádný Goon), sem tam tu aspoň potkáme jednoho mrtvoláka, který si rozhodne socializovat ve světě lidí. Skvělý nápad.


Na konci celé knihy je pak krátká povídka (psaná, tentokrát žádný komiks) o Frankym a jednom obrovském vagónu bohatství. Znáte Frankyho, když už se do něčeho obuje, stojí to za to. Celý tento závěr je takovým příjemným zpestřením. A možná i trknutím, že by Goon nebyl špatný ani jako nekomiksový žánr. Ale to necháme jiným. Co už jiným nenecháme, to je čekání na další díl. Goon by se měl dál vydávat, dál prodávat a dál doporučovat. Jak čtenář pouze české verze sice nevím, co na nás autor chystá v dalších pokračováních, ale nedá mi jinak, než se zatraceně těšit.
Hodnocení: 95%

Eric Powell, Goon: Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí, nakladatelství Comics Centrum (rok vydání 2015, orig. 2010), překlad Hana Studeničová, 160 plnobarevných stran.


1 komentář:

  1. Zrovna v pondělí jsem byla v knihovně a půjčila jsem si první díl. :) Pořád na to pějete ódy, tak na tom něco musí být! Jsem zvědavá.

    OdpovědětVymazat