Útok titánů

Začít s nějakou mangou je vždy velký krok. Nebývají to zrovna krátké série, v mnoha případech jsou ještě stále běžící a neukončené. Kromě Death Note, kterým jsem vlastně začínal, jsem u ničeho jiného nevydržel. Naruto i Bleach upadli v zapomnění a FMA se těžko shání, v češtině není vůbec. Toho bych ale zkompletovat chtěl, klidně i v angličtině. Na Světu knihy mělo nakladatelství Crew akci. Každý první díl mangy byl za hezkou cenu 99 korun. To už stojí za to něco vyzkoušet. Třeba Útok titánů.

Nečekal jsem od toho nic. Z předchozích zkušeností vím, že ačkoliv mohu být z prvních dílů nadšený, postupně to opadne a nezbude už pak žádný zájem v sérii pokračovat. Útok titánů začal hezky svižně. Nebylo sice hned jasné co a jak, každopádně během čtení prvního dílu se vše ujasní. Seznámíme se s prostředím, kde lidé žijí, a proč mají okolo města obehnáno hned několik zdí (taky proč je lepší žít až za tou vnitřní). Ale jak už tomu bývá, naši hrdinové jsou na ráně hned jako první...

Titáni jsou sami o sobě hodně zajímavá stvoření. Moc se toho o nich ale nedozvíme, spíše se seznámíme s hlavními postavami, které jsou ještě pořád malé děti (jak překvapivé). Samozřejmě se jim stane něco zlého a oni pak budou chtít věci změnit. Nikdo nebude číst mangu o tom, jak si spokojená rodinka žije v domečku, okolo kterého chodí lidožraví titáni, ale vůbec nic se nestane.

Celkově na mě manga působila takovým klidným a vyrovnaným dojmem. Něco málo bylo poodkryto, zbytek nám bude autor nejspíše dávkovat postupně. Tajemství okolo titánů je pro mě osobně asi největším lákadlem, proč se pustit i do dalších dílů. Paradoxně mě ale zase tak moc nebere, jak to s tím městečkem obehnaným zdmi vlastně vůbec dopadne.

Hodnocení 3/5

Hadžime Isajama, Útok titánů, nakladatelství Crew (rok vydání 2014), překlad Anna Křivánková  , 196 stran.