Kniha, která má na svém obalu napsáno World of Warcraft, je pro mě velkým lákadlem. Ať už se jedná o Diablo, Warcraft nebo StarCraft, vždy si z těchto sérií přečtu rád jakýkoliv příběh. A musím zaklepat, zatím jsem vyloženě zklamaný ještě nebyl. Po přečtení Kruhu nenávisti si ale můžu zaklepat možná tak na čelo. Nevím, jak se autor dostal k napsání něčeho takového, ale když už píšete knihu o 223 stranách, nemělo by tam být 222 stran nudy. Tyto malé rozsahy jsou přímo dělané pro knihy s rychlým spádem, zvraty a s pořádně ostrým tempem. Kruh nenávisti se bohužel vleče jako pondělní ráno.
Za pozitivní můžeme počítat to, že se setkáme i s nějakými známými jmény. Thrall, Proudmoore, Aegwyn. V knize nejde o nic jiného, než že se lidé a orkové nemají moc rádi. Jak zatraceně velké překvapení. Tenké spojenectví držící pouze díky tajným schůzkám velitelů obou stran. Přirozeně, toho se prostě musí využít. Co takhle tu nenávist ještě trochu vyprovokovat? Nejlepší bude v přístavu někomu dupnout na nohu. Nebo se možná snažit prodat náklad starých tuňáků. Prostě samé důležité věci, kvůli kterým by ta válka mohla vzniknout.
Když už se hráči nebudou bavit, tak se budou aspoň orientovat. Barrens, Ratchet a mnoho dalších míst, které známe ze hry. Potom ze hry známe taky hodně soubojů a zajímavých úkolů. To ale ve hře taky zůstane. Z celé knihy se bojuje jen na páru (asi pěti) stranách. Autor se nám to snažil vynahradit politickým pletichařením a neustálými řečmi o tom, jak člověk nemá rád orky a orkové lidi. Ale mami, Thrall mi zbořil bábovičku...
K tomu všemu se zde objeví ještě nějaká super tajná organizace s jasným cílem. Má ji pod palcem jeden smradlavý démon, který má samozřejmě ambice zničit všechno a všechny, přinejlepším se stát druhým a lepším Sargerasem. Takové přiměřené ambice na tvora zapáchajícího sírou. Taky to podle toho dopadne. Nechci nijak spoilerovat, ale závěr a "epické finále" knihy se vlezlo na pár řádků předposlední strany. Na poslední stranu ne, tam autor jakoby straší, že by to mohlo ještě pokračovat. Prosím, ne.
Hodnocení: 2/5
Keith R. A. Decandido,
Kruh nenávisti, nakladatelství Fantom Print (rok vydání 2006, orig. 2004), 223 stran.
Tohle je ten díl, kde na začátku jedna strana zaútočí na loď druhý strany a ta událost se tam pak ještě asi šestkrát propírá kolem dokola, jak si ji postavy mezi sebou navzájem oznamujou, co? Jestli jo, tak jsem tohle četla pár let zpátky a na čelo jsem si klepala taky. Tou knížkou. A velmi důrazně. (A jako menší bonus byly čárky ve větách víceméně tam, kam dopadly, takže jich pěkných pár přebývalo, a pěkných pár zase chybělo...) =D No, jsem ráda, že nejsem sama, komu se to nelíbilo a komu to přišlo strašně natahovaný. Už jsem si říkala, jestli nejsem moc náročná... =D
OdpovědětVymazatNejsi náročná, tohle byla fakt hrůza. :D Naštěstí zbytek knih z této série je o dvě (někdy i tři) úrovně výš. Takže mi to jedna kniha nezkazí. :D
Vymazat