To pravé vánoční čtení?

Minulý rok jsem touto dobou psal na svůj starý blog článek o tom, co bych dal, komu a proč? Měl jsem první v plánu vymyslet něco obdobného, ale jen bych se opakoval, a i když spousta z vás ten článek třeba nečetla, neměl bych z toho dobrý pocit. Proto jsem přišel z něčím méně originálním, ale aspoň to tu ještě nebylo. Jsou určité knihy, které u mě evokují trochu vánoční nálady. A není to tím, že by se v knihách řešily Vánoce. To vůbec. Spíš jsem je o vánočních svátcích četl a proto mi zůstaly tak trochu zafixované jako "vánoční čtení". Povětšinou se jedná o fantasy, to je jasné. A jsem hrozně zvědavý, jaké knihy se mi do tohoto podvědomí dostanou letošní rok.

Letošní rok a první sníh, po kterém už není ani památky.

Začnu sice trochu kýčovitě, ale první kniha je Hra o Trůny. Četl jsem ji po Vánocích (a během pár dnů ji taky dočetl), v knize je pořád zima, sníh a celým příběhem nás provází temná a pochmurná atmosféra. Je mi jasné, že tady tímto nikoho nepřekvapím, většina z nás už má tohle dílo dávno za sebou. Spíše jde o to se k němu jednou za čas vrátit. Ve světě se pořád mluví o seriálu, každý tomu hrozně rozumí a ví o co jde. Ale tu pravou atmosféru, co je v knize, tu už každý nezažil. A s Hrou o Trůn přichází pak na scénu i další knihy této série. Není to to nejlepší z fantasy, co jsem kdy četl, ale má to svoje kouzlo a navždy to pro mě bude takové vánoční a zimní čtení.

Dalším dílem se přesuneme trochu do méně známých vod světa Asterion. Kniha Cesty snů má jedinečnou a podle mě jednu z nejlepších obálek, co jsem u českých knih mohl vidět. Pokud máte rádi trochu tajemna a lehce pohádkovou atmosféru (kde ale nechybí i ty ostřejší prvky fantasy), je to pro vás to pravé. Já si vždycky vzpomenu, jak jsem u čtení této knihy žvýkal linecké cukroví a pil kafe mezitím co venku padal sníh a mrzlo. Prostě pohoda.

Další knihou, která je pro mě vánoční (a hned napíšu proč, i když vám to bude jasné hned z názvu) je Jízda mrtvých. Jedná se o celkem krvavý Warhammer (on existuje i nekrvavý??), ale u mě je cítit skořicí a vanilkou. Proč? Minulý rok jsem měl brigádu na moravském náměstí v Brně, na jednom stánku. Kousek od toho je ten třípatrový Dobrovský a tam jsem si zašel tuhle knihu koupit. Byl to víkend před Vánoci a já ji na tom stánku v té zimě (naštěstí nebyla tak hrozná) nějak přečetl. Od té doby si nemůžu pomoct, ale pro mě je to prostě vánoční čtení.

Pak je tu spousta dalších, které jsem četl právě o Vánocích. Například manga Fullmetal Alchemist, nějaké díly Odkazu dračích jezdců nebo Meč pravdy. Na těch knihách nemusí být vůbec nic vánočního, ale stačí jen to období a atmosféra, když tu knihu čtete. A rázem je z ní vaše vánoční kniha. Co na tom, že se tam napichují na meče různé národy, určitě to dělají z lásky. Jsou přece Vánoce! :)

Ke kterým knihám se rádi o Vánocích vracíte vy? Nebo jaké knihy se vám při těchto svátcích vybaví?