Rohy

Zažili jste někdy opravdu velké překvapení po prvních deseti stranách v knize? Já ano. A konkrétně u této knihy. WTF moment (na rozdíl třeba od Bílého koně) trval asi dvě strany, než se všechna absurdita vytratila a příběh o ďáblovi dostal až neuvěřitelně reálný nádech. 

Iggy Perrish se prostě jedno ráno vzbudil s kocovinou a v zrcadle uviděl rohy, vyrůstající z jeho vlastního čela. Sice jen malé zárodky, připomínající různé kousky tělesné modifikace, ale skutečné. Co sakra mohl dělat předešlý večer? A proč ty rohy nikdo jiný nevidí?

Je to zvláštní. Jeden by čekal, že bude příběh vlastně o rohatém Iggovi. Co s rohy dokáže, jak se jich zbaví nebo cokoliv. Ne. Bude to silný příběh o rodině a kamarádech. O tom, že nikdo není takový, jak se zdá a tváří. Že někdo umí dlouhé roky beze studu lhát přímo do očí. A o smrti a pomstě.

Celý život rodiny Perrishů je napsán dokonale čtivě, jak to prostě Hill umí. Každá z postav má svůj nezaměnitelný charakter (doplněný o různorodý slovník, šatník i vykreslené chování), který si od dětství drží až do dospělosti. Ne nadarmo se říká, že z rváčů na základní škole se stanou buď vězni anebo vězeňská ostraha.

Co se mi ale nejvíc líbí je vyložení náboženského fanatismu. Že když se k Bohu celý život modlíte, tak ve chvíli kdy opravdu potřebujete pomoc, nic se nestane. Nespravedlnost, hněv, pochopení a prozření. Výborný námět na knihu, se kterým jsem se ještě mockrát nesetkala.

Celkově jsem na Rohy četla samé pozitivní reakce. Ani já nebudu výjimkou. Pár slabších míst by se určitě našlo, ale proč zbytečně rozebírat detaily. Tohle bylo mé první knižní setkání s Joe Hillem (nezapomeňte, že píše skvělé komiksy) a určitě ne poslední.

Hodnocení: 4,5/5

Joe Hill, Rohy, nakladatelství Beta Dobrovský (rok vydání 2010, orig. 2010), 304 stran.