Když si koupíte knihu, nečtete anotaci. Nebo čtete? Já nečtu. Knihy kupuji na základě doporučení, recenze nebo obálky (to hlavně), ale nikdy bych si knihu nekoupil po přečtení anotace. Různá nakladatelství mají různé anotace. Nevím, do jaké míry je to jen přeloženo a zanecháno, a do jaké si to vymýšlí sami. Knihy od Egmontu (aspoň co máme doma) mají opravdu výbornou anotaci. Když si ji přečtete, nemusíte knihu už ani číst. Je tam popsáno 3/4 děje a ještě vám to okoření nějakou podrobností. Právě se totiž bavím čtením Hraničářova učně. Nějakým nedopatřením jsem si přečetl asi tři řádky anotace a kniha pro mě prvních sto stránek neměla žádné překvapení (pozor na fotku, ať nedopadnete stejně).
Na druhou stranu existují anotace, které si přečtu opravdu rád. Je v nich zachováno takové to tajemno, které kniha nabízí. Je zde sice nastíněno, o co půjde, ale nedozvíte se žádnou podrobnost, žádné tajemství. Výborné anotace má Malazská kniha padlých (ta má mimochodem výborné všechno). U těch dalších dílů je sice v anotaci vyzrazeno to, co se dělo v předchozích, ale pokud si čtete anotaci třeba pátého dílu, aniž byste přečetli čtvrtý... Dobře vám tak.
U anotací bychom se mohli motat ještě dlouho a stejně nic nevyřešíme. Byly tam, jsou a budou. Kdo chce, může si je přečíst. Kdo nechce, nemusí. A hotovo. Horší jsou takové ty nečekané střípky informací, které prostě vědět nechcete. Aspoň pokud nemáte přečteno. Spoilery. Najdete jich plno v různých recenzích, článcích a na blogu Čteme oba, kde v jednom článku o spoilerech bylo napsáno, že Ned Stark přijd o hla... O hlas.
Jak jste na tom vy? Kolikrát už jste se dozvěděli něco dříve, než jste měli tu možnost si to přečíst v knize? A kolikrát stačilo si jen přečíst anotaci?
Anotace čtu a vždycky mě dokáže znovu překvapit, když mi v nich nakladatelství vyzradí zápletku. To je snad základ, na který by si měli dávat pozor. Ale zrovna nedávno jsem četla knihu Zimní přízraky, která neměla v anotaci popsány 3/4 děje, ale rovnou 4/4. A to je pak po dočtení teprve rozčarování.
OdpovědětVymazatJsem Vojtovi z Knižního kukátka vyprávěla, jak jsem si nechtěně při čtení nějakého článku o Daenerys naspoilovala smrt XY. Vojta na mě němě koukal s vykulenýma očima.
OdpovědětVymazatNechtěně jsem to naspoilovala i jemu. To se někdy stane a ani nechcete, no. Snad na to Vojta už zapomněl.
Já anotace nečtu.. málkokdy asi u jedné z 30 knih. Taky mě to rozčiluje, že se člověk dozví skoro všechno, co se v knize bude dít. Stačí mi vědět, jaký to je žánr a hodnocení na databáziknih. Zbytek je překvapení.:)
OdpovědětVymazatJá anotace sice čtu, ale nějak nemám schopnost si je zapamatovat. =D Prostě očima dovnitř... A pak se to asi vrchem hlavy nějak vypaří ven. Takže z anotací mi spoilery nehrozí, protože i kdybych si nějakej nakrásně přečetla, tak obratem zas nic nevím. =D
OdpovědětVymazatAle když si něco náhodně přečtu na netu, zapamatuju si to prakticky vždycky... =D
Já teda anotácie čítam a patrím k tomu minimu ľudí, čo chcú vedieť koniec ešte na začiatku. Ako skončí (resp. o čom je 4. a 5. kniha) Pieseň ľadu a ohňa som zisťovala už pri prvom diely. V detektívkach si ešte v prvej polovici prečítam koniec. Milujem totiž to napätie a najmä ten postup, keď viem, že kniha má nejak dopadnúť, ale pritom na začiatku to vôbec na taký koniec nevyzerá. A pokiaľ v mojom okolí niekto čítal knihu, na ktorú sa ešte len chystám, vyzvedám celú zápletku i informácie, kto sa toho konca nedožil :D. Pre mňa je skrátka kniha zaujímavejšia, keď viem, ako skončí.
OdpovědětVymazatWow, tak o tomhle přístupu jsem ještě nikdy neslyšela. :-D To Tě ta detektivka opravdu baví, když víš kdo je vrah, podvodník atd.? Neumím si to vůbec představit..
VymazatBaví, dokonca by som povedala, že ešte viac, ako keby to neviem. Ja viem, je to zvláštne. Síce stratím ten moment prekvapenia záveru, na druhej strane mám v priebehu deja niekoľko momentov prekvapenia, kedy to k tomu známemu záveru vôbec nespeje a ja potom hltám knihy len aby som sa čo najskôr dozvedela, ako je možné, že to tak skončí :D.
VymazatAnotace čtu vždycky a zatím jsem četla jen jednu fakt příšernou - u Temného gryfa. Pořád jsem čekala, čekala, čekala a pak jsem se ocitla na předposlední stránce. Tam se odehrálo přesně to, co vyžvanili v anotaci.
OdpovědětVymazatAnotace nikdy nečtu. Nejvíc mě baví, když do knížky jdu s tím, že vůbec nevím, co je zač, o čem je nebo kdo jsou hlavní hrdinové. Takže i když mi řeknete, co se stane na druhé stránce, je to pro mě spoiler :D
OdpovědětVymazatObčas ale kroutím hlavou nad samotnými názvy knih, které vyspoilerují dvakrát tolik co anotace. Vím, že to teď zní divně, ale u některých knížek to je, jako by detektivku pojmenovali "Zahradník vraždí". Mrzí mě, že si teď na žádnou takovou konkrétní knížku nemůžu vzpomenout, ale s několika jsem se setkala :D
Anotace mě ale občas dokáže vytočit i bez spoilerů. Četla jsem si například anotaci Mistborna, kde mají vyloženě chyby. Skaty místo skaatů a Lorda Vládce namísto Pána Vládce. Ale je to zvláštní, jinde na internetu atd jsem ji viděla už správně, tak nevím, jestli jen nemáme v knihovně nějaké divné vydání :D
Tenhle článek mi úplně mluví z duše... občas nestačím zírat, co všechno do těch anotací nemrsknou... U oblíbených/ověřených autorů, nebo u knih, které mi někdo hoooodně doporučuje, si anotace nečtu, ani nekoukám na hodnocení a komentáře, prostě chci být překvapená. Ale když si projíždím měsíční novinky, tak si to všechno hezky pročtu, protože než já se dostanu k tomu si ty knihy fakt přečíst, uplyne hodně vody a nebudu si nic pamatovat :D
OdpovědětVymazat