Visio in extremis

Znáte Kulhánkův Noční klub? Tak tady se Žamboch nejspíš pokusil o něco podobného. Minimálně lehká inspirace tam určitě je. Spousta upírů v Praze. Někteří tam nemají co dělat, protože to je "území"relativního mlaďocha Mathiase. Má teprve přes tři sta let, ale nejspíše je opravdu vyjímečný. Jinak by se mu sotva podařilo přežít více než prvních pár stran.

Ano, Mathias se na jednu stranu tváří jako obyčejný člověk. Má rád dobré jídlo, alkohol a ženy. Ženy bere jako zdroj potěšení a trochy krve pro svůj apetit. Ale i z profíka se stoletím zkušeností se může stát drmolící idiot, který je naprosto hotový z šestnáctileté holky.  Kromě toho nutně musí mít aspoň pár japonských mečů a rychlou motorku, kterou se nebojí na dálnici rozpálit až na 112 km/hod. Proč má každý upír tak rád meče, když proti němu stojí desetičlené komando glyhenů s obrovskou palebnou silou se asi nikdy nedozvíme. Stejně tak je mi záhadou, jak může vždy takové setkání přežít.

Aby toho nebylo málo, Mathias se stane středem pozornosti všech mocných klanových vůdců, kteří jsou tisíce let staří a ovládají až neuvěřitelné množství světa. Ani to mu nestojí v cestě a směle se žene dál, až do hlubin ruské jaderné elektrárny. Pokud vám to nedává smysl, nemusí. Mathias je totiž výjimečný. Čím se nedozvíme.
I přes slabší dějovou linku je kniha stále čtivá, zbytečně moc rychlá, občas vtipná a ve většině případů se za hlavního hrdinu musíte stydět. Jako oddechové letní čtení ideální a bavila mě.

Hodnocení: 3/5

Miroslav Žamboch, Visio in extremis, nakladatelství Triton (rok vydání 2011), počet stran 296